lupuscanis

Tuhle jsem měl příležitost i chuť popovídat si o filmech anglicky, a zjistil jsem, že mi to nějak nejde přes pysky, a že má milovaná angličtina neskonale trpí tím, jak ji již dlouhá léta, aniž jsem si toho vědom, utěšeně  degraduji na jakýsi hovorový dorozumívací kvák. Trochu mne  z toho náhlého prozření zamrazilo... _____ Přeci jen mi je ten jazyk blízký, přeci jen je to jazyk, ve kterém jsem(?) schopen snít, a přeci jen mne svého času naše alma máter nevyslala za oceán jen tak pro-nic-za-nic. Kdysi jsem za tou velkou louží dokázal s  vydatnou pomocí ohebného jazyka Sasů vykouzlit takové kejkle, jako urazit bezpochyby věhlasného levicově "cool" smýšlejícího profesora sociologie, postaršího hipíka v tričku a kraťasech, který  nám po třech mnou doslova protrpěných seminárních hodinách - (ve kterých nám mimo jiné, nic o mne netuše , odvyprávěl, jak to "ve skutečnosti" (sic!) bylo v mé drahé domovině se 'sametovou revolucí') - jako první písemný úkol zadal analýzu modernistického uměleckého díla a předem nám nadiktoval, co že by z té analýzy údajně mělo vzejít. Nevěřil jsem svým uším. Mou horkou hlavu tehdy nenapadlo nic chytřejšího, než sáhnout po nejmenovaném Magritově obraze, a "přečíst" jej tak, že jsem milému profesorovi naznačil, že zadat úkol akorát takhle, je úplná blbost (přinejmenším z epistemologického hlediska, ehm). Že to, co jsem napsal, naopak pitomost není, jsem si ověřil, když jsem trochu vychladl, a zastavil  se za oblíbeným profesorem dějin umění, který netrpěl vůči profesorské 'star' první ligy tehdejší sociologie nijak přehnaným sentimentem, a který se nad mým "paperem" od srdce rozesmál, a doporučil mi ať ho klidně odevzdám, ale ať raději rychle rezignuju na svou další účast v semináři, protože by mi to nemuselo projít... Tak jsem to odezvdal, a víc jsem se tam neukázal... _____ Tolik  alespoň praví pěkně přibarvená historka z natáčení. Co já jsem to jen...? Nenastal náhodou vhodný čas anglický jazyk oprášit, vrátit se k němu, pohrát si s ním, znovu se jím nechat svádět z cesty, a zkoušet ho nutit, aby ze sebe vydal, to co bych rád vpleten do něho vyslovil? Není trochu nuda být tu člověkem jen na jeden jediný způsob? Není tohle vhodná příležitost  část mozku vypružit a probudit z dlouhotrvajícího spánku? A ano, vždy jsou tu i jiné, více skryté, méně průhledné a méně viditelné důvody, které nás mají k tomu, abychom něco tak praštěného prováděli ... Ale o tom, až po tom...

 

Takže odteď, My beloved Diary, now and then, in English...