Lachvos

Posílají nás sem na celej život, a tím nám ten život vezmou...

 

Dodnes nevím, o čem ty dvě Italky zpívaly, ani to nechci vědět. Některý věci mají zůstat utajený. Zřejmě zpívaly o kráse která se nedá slovy vypovědět a ze který bolí srdce. Ty hlasy se nesly dál než by se komukoliv tady snilo. Jako by do tý naší klece vletěl krásnej ptáček a zbořil všechny zdi. Na kratičkej okamžik se každej v Shawshanku cítil svobodnej a to ředitele sralo víc než cokoliv jinýho...

 

Nejlepší na tom je, že venku jsem byl strašně poctivej, byl jsem čestnej. Až tady se ze mě stal padouch...

 

Jak často se díváte chlapovi na boty...

 

Neuplyn den, abych toho nelitoval. Ne proto že jsem tady nebo proto že bych měl. Ohlížím se zpátky, byl jsem mladej a pitomej kluk co spáchal ten zločin. Chci s ním mluvit, chci to zkusit a poučit ho, říct mu jak to chodí, ale nemůžu. Ten kluk už je dávno pryč a tenhle stařec z něj zbyl. Musím s tím žít. Napravit se? To je jenom blbá fráze. Tak tam dejte ten štempl, synku, a už mě tím zbytečně neotravujte. Abych řekl pravdu, je mi to u prdele...

 

Myslet na život a nebo umírání. To je sakra pravda...

 

Doufám, že se dostanu přes hranice. Doufám, že uvidím kamaráda a podám mu ruku. Doufám, že Tichej oceán je tak modrej, jako byl v mejch snech. Doufám...