lamps

                                                              ...........A teď už se od televize vůbec neodlepím :-)

                                                                                      SATISFAKCE JAK SE PATŘÍ!

Máme tu konec dalšího roku, který byl, co se filmů kolujících po našich kinech týče, velmi štědrý a nezapomenutelný. Tady jsem se tedy rozhodl sestavit výběr deseti filmů, které mě za rok 2012 oslovily úplně nejvíce:

1. ATLAS MRAKŮ 

2. HON 

3. PÍ A JEHO ŽIVOT 

4. HOBIT:NEOČEKÁVANÁ CESTA  

5. TEMNÝ RYTÍŘ POVSTAL  

6. ZEMĚ BEZ ZÁKONA  

7. NESPOUTANÝ DJANGO 

8. AVENGERS 

9. TERAPIE LÁSKOU

10. CHARLIEHO MALÁ TAJEMSTVÍ

                                                                                            ATLAS MRAKŮ

 Osm let po prvním vydání Mitchellova románu měl ve světových kinech premiéru téměř tříhodinový filmový epos, o jehož natočení se zasloužili zřejmě ti nejpovolanější režiséři, když už nemyslíme přímo Stevena Spielberga nebo Jamese Camerona. Za kamerou se sešli sourozenci Lana a Wachowští, kteří nabyli nesmrtelnosti zásluhou dnes již kultovní sci-fi sérii Matrix, a německý průkopník Tom Tykwer, jenž je oslavován především za úžasně výpravný Parfém: Příběh vraha. A přestože se šířily fámy, že se chystají zfilmovat nefilmovatelné, konečný výsledek jejich práce se alespoň z mého pohledu nesmazatelně zapíše do filmových dějin. Tak jako třeba Čelisti poprvé přinesli pojem blockbuster a Jurský park popkornovka , tak jako Avatar představil světu dosud nevídané využití 3D a počítačových efektů, tak rozmáchlý a myšlenkově neskutečně bohatý Atlas mraků dodal zcela nový rozměr filmu jako takovému. Vždyť kdo by si doteď troufl manévrovat v rámci jediného celovečerního filmu na tak obrovské vyprávěcí ploše, která zahrnuje hned šest různých příběhů, šest časových linií a jako bonus i šest zcela odlišných žánrů? Samozřejmě že nikdo, a nepochybuji o tom, že ještě dlouho si někdo něco takového znovu nedovolí. Bohužel je to logické, protože snímek se v prvním měsíci netěší kdovíjaké divácké přízni a rozpočet přes 100 milionů dolarů se zatím horko-těžko pokrývá. Ale věřím, že po vydání na DVD se všechno spraví a že lidé nemohou dlouho přehlížet tu nádheru, kterou tenhle velkofilm nabízí. Ať už jsou to úžasní herci, masky, efekty a samozřejmě neskutečně nápaditá a originální režie tří filmových velikánů. Snímek se rozjíždí hned zostra a po úvodním bleskovém střihu, během něhož se všechny příběhy střídají klidně i po několika sekundách, divák nedotknutý knižní předlohou asi nemá tušení, kde je jih a kde sever. Ono se není co divit, když vedle sebe náhle stojí historické výpravné drama ve stylu Spielbergova Amistadu, temná detektivka z politicky napjatých 70. Let, čistokrevná komedie o nástrahách a překonávání stáří nebo vizuálně podmanivá sci-fi z nevábné budoucnosti, kde je vliv Matrixu výrazně hmatatelný. Ovšem s ubíhajícími minutami se začne vše projasňovat, návaznost příběhů začíná dávat smysl a díky plynulé režii získáváme ke všem postavám tak silný a vřelý vztah, jako by byl celý snímek věnován jen jim. Wachowští a Tykwer si rozdělili příběhy rovnoměrně- sourozenci si vzali na starost ten z 19. Století a oba z budoucnosti, Tykwer všechny ostatní. V celém filmu se tak najde množství momentů, ve kterých na sebe režiséři nenápadně pomrkávají a vzájemně vzdávají poctu svým předchozím filmům. Největší obdiv si ode mě tvůrci a celý film ale vysloužili především za to, jak při gradování všech dějových linek dokázali pomocí bezchybného střihu skloubit příběhy dokonale dohromady, aniž by narušili celkový dojem a snížili úroveň napětí a emocí. V jednu chvíli sledujeme efektní honičku v blikajícím městě budoucnosti, v další zase čtveřici seniorů snažící se ve spěchu marně nastartovat ukradené auto.. Zdá se to absurdní? Tak to byste se divili. Tohle je prostě podívaná, která se ničeho nezdráhá, která stíhá bavit diváka nesmírně rozmanitým a přelomovým způsobem a zároveň ho svou složitou a skvěle propracovanou příběhovou kostrou donutit k přemýšlení. Ženy hrají muže, muži hrají ženy(a jak jim to jde!), smích se střídá se strachem a strach se slzami- a divák se celou dobu skvěle baví. Pro mě nejlepší film uplynulého desetiletí, a kdo ví, kam až se vyšplhá po druhé projekci

Dnes nás opustil velký člověk, nejen svou postavou, ale hlavně hereckými schopnostmi. Na jeho výkon v Zelené míli budu vždy vzpomínat jako na jeden z nejlepších, jaké jsem kdy viděl, a díky němu se pro mě stal Michael Clarke Duncan nesmrtelným. Nezbývá než zatlačit slzu a jeho geniální představení si znovu a znovu intenzivně vychutnávat.

                                                       Michael Clarke Duncan(10.12.1957-3.9.2012)

Buď sbohem Tony, byl jsi skutečným mistrem ve svém oboru a tvé filmy včetně toho nejlepšího nám budou navždy připomínat Tvůj neopomenutelný příděl světové kinematografii. Ještě naposledy děkuji za všechny krásné a pohodové chvíle, které mi Tvé snímky přichystaly. Sbohem..

                                                                          Tony Scott(21.7.1944-19.8.2012)

                                                                                          HOŠI, DĚKUJU!!

                                                                                       OSVÍCENÍ(1980)

Mrzí mě, že jsem si začal psát deníček až tak pozdě a nepamatuji si úplně přesně mou reakci po zhlédnutí tohoto veledíla. Už nevím, jestli jsem jen nehybně seděl a zápolil s bušícím srdcem, jestli jsem v rozrušení začal chodit po pokoji sem a tam a přehrával si v hlavě jednotlivé scény nebo jsem ihned upaloval na CSFD změnit svůj žebříček oblíbených filmů. Co ale vím jistě je to, že právě tehdy jsem viděl nejlepší film v mém životě, který se pro mě stane nadosmrti synonymem pro brilantní filmařinu. Nemá cenu se tu nějak rozepisovat, protože všechna pozitiva jsem už naznačil a rozebral na mém profilu, a pokud jste Osvícení již sami viděli, víte, co mám na mysli. Stačí už jen poznamenat, že právě tento den se v mém filmovém světě událo několik změn, které budu mít opravdu hodně dlouho v živé paměti. Režisér Kubrick tímto pronikl, byť jsem se sním setkal vlastně poprvé, do mé TOP10, protože za to, co zde předvedl, bude mít navždy můj nehynoucí obdiv. Dále Jack Nicholson mi opět potvrdil, že on je tím nejlepším hercem, co se kdy narodil a který dokáže zahrát absolutně všechno. No a samozřejmě The Shining se pevně a neotřesitelně usadilo na prvním místě mého filmového žebříčku.. Chtěl(nebo nechtěl?), ale ano, chtěl bych v budoucnu vidět další snímek, který by se mnou i napotřetí zacvičil stejně, jako Osvícení napopáté-ale silně o tom pochybuji.

                                                                                          24.7.2011-DEN D

Vidím to, jako by se to stalo včera, co jsem onoho krásného letního dne usedl k počítači, zapřemýšlel nad uživatelským jménem a přesně v 10 hodin 39 minut vyplnil a odklikl poslední informaci potřebnou k zaregistrování na Česko-Slovenské filmové databázi. No a o pár chvil později už jsem jako uživatel číslo 243 841 brouzdal po profilech známých filmů a s elánem do té doby dlouho nevídaným jim přisuzoval hodnocení, které by ke každému nejlépe sedělo. První den jsem se zasekl na 150 hodnoceních, další den přibylo 71 a třetí 44. To máme 265 filmů na začátek... Mno, pomalu mi docházelo, že moje filmové vzdělání není nijak závratné, což se ostatně projevilo i v testu filmových znalostí, kde jsem žalostně selhal. Je samozřejmě jasné, že od té doby jsem objevil ještě dost jiných snímků k ohodnocení, co jsem původně opoměl, ale i tak se mi trochu točí hlava, když si uvědomím, že za následující dva roky jsem viděl skoro pětkrát více filmů než za těch předchozích 15 let dohromady. Ale rozhodně nelituji ani minuty( no, pár možná ano-o tom ale v budoucích příspěvcích), které jsem u televize strávil. Přestože zarytí čtenáři nesouhlasí, filmy a hlavně tato skvělá databáze totiž mají své neoddiskutovatelné kouzlo, které je pro mě ještě lákavější, než vůně papíru. Od té doby se zkrátka stává z kluka, co ještě onoho dne při vyslovení jména Kubrick jen nechápavě kroutil hlavou, oddaný filmový fanda, jehož věrnost a obdiv k hollywoodské komerční zábavě by se sesypaly jedině tehdy, kdyby mi ladně dosedla na klín miss world a poručila mi to. To se ale( bohužel?) nikdy nestane..