adam9

Tak tohle jsem nečekal, ale je to tak. David O. Russell zvítězil nad Matthewem Quickem. Film Terapie Láskou je jednoznačně lepší než jeho knižní předloha.

 

Knihu jsem přečetl poměrně rychle, protože jsem se na ni po namlsání z filmu, moc těšil. A nemohu říct, že to nebylo čtivé, to ne. Mělo to kvalitu, mělo to emoce, mělo to kouzlo. Ale ani zdaleka v takovém měřítku jako ve filmu.

 

(následující 4 body obsahují spoilery vzhledem k rozdílům mezi knihou a filmem)

 

1) V první řadě mě překvapilo, že film se oproti knize liší v tolika věcech, a to fakt hodně. Film má, dá se říct, přebrané jen ty základní rysy.

 

2) Postava Roberta De Nira - otce Pata - je v knize k nesnesení. Totální opak toho sympatického neurotického otce z filmu. Tohle mě opravdu šokovalo. Náplastí byl alespoň správný brácha Jake a ten nejvíce cool terapeut Cliff. Nejlépe z knihy na plátno O. Russell přenesl Patovu mámu, kterou nejde nemít rád.

 

3) Moc fotbalu, méně tance. Na fotbal je v knize kladen strašně velký důraz, zatímco tanečnímu představení, jež je jedním ze stěžejních bodů filmu, se Quick věnuje jen pár kapitol.

 

4) Postava Tiffany má v knize méně prostoru, což je škoda, neboť jde o velice zajímavého člověka.

 

Těch odlišností bylo jistě víc a nebudu je vypisovat všechny, ale abych to závěrem nějak shrnul. Kniha je temnější, méně pohádková, více (ne realistická, to je i film) krutější a její konec působí moc useknutě.

 

I přesto, že film je u mě vyhrává na plné čáře, nemohu o dílu Matthewa Quicka říct nic moc špatného. Moc se mi líbilo vyprávění z pohledu první osoby v podání Pata, z jehož myšlenek sálala neustálá naděje - Silver Linings - která se neustále střetávala s tvrdou realitou. Postavy mají jasně dané své priority, hodnoty a podle nich se také chovají. A co je nejdůležitější, ta hlavní se vyvíjí po celý příběh.

 

V konečném důsledku, tak jak to vidím já, mohu prohlásit, že Matthew Quick vymyslel nádherný a dojemný příběh, jenž posléze David O. Russell přivedl k dokonalosti.