tidwell

Ano, je to hrdinský čin, falešná skromnost stranou, dokázal jsem shlédnout oba dva díly, aniž bych utrpěl nějakou duševní či tělesnou úhonu. Ani jsem se nesmál (i když se tam něco skutečně nabízí), ani jsem netruchlil (k tomu jsou vážnější důvody než nějaký film).

 

Leni Riefenstahlová měla svého duchovního spřízněnce v Otakaru Vávrovi, to myslím bez ironie. Vskutku zajímavé setkání symbolů – Vávrův film plný děsivých svastik na náramenících vrahů – sloužící a utvrzující ideologii srpu a kladiva. O spřízněnosti obou ideologií už psal Boris Groys – totalitní řád jako umělecké dílo, jehož se účastní každý jednotlivec jako součást masy. Eizenstein režíruje v roce 1940 Wagnerovu Valkýru a moskevské publikum včetně německých přátel je unešeno...

 

Dny zrady jsou obludně monumentální ideologickou freskou plnou masových scén vytvořených s podporou čs. vojska – v podstatě je to dosud jediný český velkofilm "sovětských" rozměrů. Po filmové stránce nijak revoluční dílo, přesto je Vávrův rukopis zajímavý, a to i tím, s jakou zarytostí a sebevědomou suverénností důsledně předkládá historické události jako logicky uchopitelný proces s jasně daným dobrem i zlem, s jediným správným východiskem. Takhle se dřív "vyráběly" dějiny. Takhle i dnes pracuje třeba Rusko na vytváření mechanismů historicko-nacionálních stereotypů. Dny zrady jsou jednak zfilmovaný rozsudek nad tzv. "zrádci" republiky, což potvrzuje závěrečný citát z Klementa Gottwalda nemilosrdně vržený na plátno, jednak přehlídka národnostních stereotypů dlouho zakořeněných v české společnosti.
Rozhořčovat se nad zmanipulovaností minulosti v tomto filmu je zbytečná emocionální práce – snímek může posloužit jako vynikající studijní materiál a odstrašující příklad, čím historie není a neměla by být – a jakou roli v ní hrají národnostní stereotypy a práce s emocemi. Protože o emoce jde především – komu měly sloužit, musíme se ptát? To je důvod, proč se Vávrovými filmy zabývat i dnes. Pořád je to film od režiséra, který si nezaslouží jen mávnutí ruky a odepsání jako pouhého slouhy režimu. V tomto případě jsem věděl, "do čeho jdu" a samozřejmě si vážím toho, že si o tomto filmu můžu svobodně myslet, co chci – žít v takovém světě, jehož jsou Vávrovy filmy produktem, bych nechtěl.

 

Pár útržků:

Kromě komunistů, kteří jediní vypadají ve filmu normálně (tj. jednají věcně, bez intrik, upřímně), jsou všechny ostatní postavy vybaveny jedním jediným charakteristickým osobnostním rysem: Hitler = šílenec, Beneš = schizofrenik, Chamberlain = golfista, Beran = kolaborant atd.

 

Redakce Rudého práva připomíná klubovnu Rychlých šípů. Hoši, doba je zlá, pojďme s tím něco udělat. Dobře Mirku (Klemente), co navrhuješ? Musíme domluvit tomu Benešovi, soudruzi. Budeme bránit republiku. Sovětský svaz je s námi, ten nás nikdy nezradí. Stejně víme, jak to po válce dopadne, viď Červenáčku (Honzo Švermo). Hoši, něco mi říká, že toho už se nedožiju...

 

Rudá armáda je plná dychtivosti nám přijít na pomoc, sovětští vojáci už nedočkavě balí čemodany a podupávají v kasárnách... Ale kudy poslat pomoc do Československa, když je v cestě v Polsko? To neva, tak ho zaberem taky, aby ta "pomoc" do Československa mohla proudit co nejrychleji. Podle Jiřího Krampola a pána v klobouku už dokonce Rudoarmějci stáli na hranicích: "Zavolejme Rudou armádu na pomoc!" Ejhle, jak se tam ale dostali? Přes horské stezky Karpat? Nebo jim Polsko postavilo přímou dálnici až do Těšína?

 

"Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!" Dvě desítky neozbrojených četníků a příslušníků Hradní stráže bránících Pražský hrad před hordou proletářů (pardon, "lidu").

 

Nevěděl jsem, že za "lid" mohli mluvit je komunisté a ani Benešovi na tom nebylo nic divného. Co je to vlastně "lid"?

 

Vítězslav Jandák: "Tati, a to je ten hrdina od Zborova?" (Po "zbabělé" řeči generála Syrového).

 

Hodný strejda Klement má tak mocný hlas, že překřičí celé Rejdiště (náměstí Jana Palacha). A ta jeho bodrá a uvážlivá gestikulace rukou – výborná herecká práce, soudruhu Pastorku. Ne, tahle postava je opravdu psychologicky velice precizně zpracovaná, vskutku pozoruhodný muž.

 

"Sovětský svaz je připraven la la la la Sovětský svaz je připraven la la la la Stačí, aby vláda Sovětský svaz o tuto pomoc požádala la la la la Sovětský svaz je připraven la la la la Sovětský svaz je připraven la la la la Stačí, aby vláda Sovětský svaz o tuto pomoc požádala la la la la Sovětský svaz je připraven la la la la Sovětský svaz je připraven la la la la Stačí, aby vláda Sovětský svaz o tuto pomoc požádala la la la la Sovětský svaz je připraven la la la la Sovětský svaz je připraven la la la la..." Já nevím, že to ten Beneš nepochopil.

 

Ti agrárníci byli ale zloduši, Beran byl úplný pomocník ďábla. Jsou všechny jejich rozmluvy taky autentické? Vávro, Vávro...

 

Byl Jan Masaryk takhle drzý na všech jednáních? Pochybuji.

 

Podoba Jaroslava Radimeckého v roli Neville Chamberlaina s Jaroslavem Weigelem je opravdu velká. Chvíli jsem měl pocit geniální cimrmanovské mystifikace.

 

A Vladimír Šmeral měl opravdu smůlu na filmové historické postavy – Zdeněk Nejedlý a teď jeden ze "zrádců" republiky, Milan Hodža...

 

Zvláštní je, že si Stalin ve filmu vůbec nic o Československu nemyslel, aspoň jednu větu... Ba co víc, on v tom filmu vůbec nevystupuje! Ale pravda, v některých sektách je zobrazování bohů zakázáno.

 

Takže němečtí pracující byli proti válce! Hitlerova nevydařená performance s 2. motorizovanou divizí ze Štětína, kterou obyvatelé Berlína okázale ignorují? "Přepište dějiny...," jak by řekl klasik Záruba.

 

"Zradili nás, všichni nás zradili, lumpové mizerní, prolhaní!"

 

Takže revolta v nevyklizené pevnosti! Jen jim ty palandy rozbijte!

 

Jiří Krampol: "Naplivat je málo. Musíme je vyhnat, ale všechny co to zavinili." Velmi prorocké, muži z lidu...

 

Zajímalo by mě, jak monumentálně by Vávra pojal uzavření paktu Molotov-Ribbentrop 24. srpna 1939. Byl by to opět geniální tah sovětského velení? Už si představuji, jak bychom s rozechvěným pochopením sledovali výměnu politických zajatců mezi Sověty a Němci na území zničeného v Polska, třeba někde v Brestu. Jak bychom zkrápěli sedačky kina slzami nad mírotvorcem Molotovem (elegantně dosazeným za "měkkého" Litvinova, který nás tak hrdinně bránil ve Společnosti národů!).

 

Jen abych uvedl na pravou míru – nesměju se minulosti, se kterou tento film nemá moc společného, pouze registruji ty nejkřiklavější příklady jejího zneužívání.