Koprska

Jdu spát!!! Spát, spát... do teplé postele... 

 

Aneb - takhle to dopadá, když někdo ,,dře" :)

 

Ale proč jsem sem zavítala... Stala se jedna událost, která mě opravdu dostala do kolen a člověk zas na ostatní lidi kouká jinak. Je to blbost, ale zjištění, že jsem opravdu tak naivní a hodná, že toho ostatní jen využívají mě dostalo do kolen.. Zvlášť to ráno... Osudné ráno!  Přišla jsem do kredence, kam jsem uložila pečivo a zjistila, že nemám nic k jídlu...

 

Vezmeme to retrospektivně.. Dostala jsem vybrané druhy pečiva - opravdu samé lepší buchty, plněné makovce, domácí koláče - a to vše zdarma..! Plná radosti a s pocitem, že to nemohu sníst ani za týden jsem přišla na byt a své spolubydlící, kterou prakticky neznám, jsem řekla, že pokud budou mít spolu s druhou spolubydlící chuť, ať si vezmou... Celé toto řečeno klidně, s radostí, úsměvem.... Snědla jsem půlku mého nejoblíbenějšího koláče - s tvarohem a meruňkami a šla jsem v klidu spát.

 

Ráno. Meruňkový koláč nikde!!! Kdosi dojedl otevřený koláč celý. Druhého - stejně drahého koláče byla méně než půlka. Ok - tak si člověk řekne.. mě to neva - já mám přece ještě další plnou polici. Vzala jsem si rohlík a šla do práce..

 

Večer - přijdu, přinesu si rohlíky - jiné - KOUPENÉ.. sním jich pár, jeden nechám nedojezený a jdu v klidu spát.

 

Ráno. Hezky jsem se vylízala z postele... Těžké to vstávání... Proběhne oblíkání, zubní hygiena. Vařím vodu na čaj..

 

... Přesun do skříně s pečivem... pečivo - NENÍ!!!! Není tam ani jedna plněná buchta!!! Jediná!!!! Krve by se ve mě nedořezal a měla jsem chuť vraždit, že ty cizí lidi jsou takové svině, že jim .- s radostí podáte prst - aby se najedly a oni Vám byť nesežerou ruku... (v mém případě všechno jídlo z oddělení pečiva, jen ta půlka rohlíku zbyla..). Neměla jsem ani drobeček buchty na snídani.. A šok - zmizel i kupovaný rohlík. (můj nikomu NEDAROVANÝ za mé poctivě vydělané peníze!!!!!)!

 

Takže co k tomu dodat? Nevděčnost.. Lhostejnost k druhým. Brát bez toho, aby dávaly!!!A říkám Vám... Mé citlivé princeznovské přecitlivělé EGO opět citelně zabrečelo... Nebo spíš zakřičelo.. A myslím si, že kdyby mělo ústa, slyšíte jak křičí ještě teď...