Adam_666

Není tomu tak dávno, kdy v galaxii tak neskutečně vzdálené, že za svoji eony trvajicí historii nenavázala kontakt s žádným vnějším hvězdným systémem, existovala dokonalost.
Nazval jsem ji Czarnia. Srdce. Harmonie. Nebe. Domov jedné z nejvznešenějších a nejkrásnějších ras, která kdy vzešla z hvězdného lůna univerzální matky.
Czarnia, ráj míru a lásky a tiché radosti,kde dny byly dlouhé a noci zlaté, a kde byl sen každého snílka naplněn. Nebyly tam války. Nebyly tam hladomory. Smrt si přicházela pouze pro ty, kteří si ji zvolili jako alternativu k věčnému životu. Neexistovalo tam násilí. Neexistovaly tam dokonce ani ekvivalenty ke slovům ,,hádka" nebo ,,spor" či ,,nenávist" , kromě fráze, kterou by šlo přeložit jako: ,,Dovolil bych si s vámi mírně nesouhlasit a jsem více než ochoten pustit se s vámi do souladného dialogu za účelem vyřešení té věci, leč nejprve podělme se o číši nektaru a tabulku na jazyku se rozplývající ambrózie, zatímco budeme obdivovat perfektní tvary esteticky extatického uměleckého díla. "  
V ráji se však narodila zmije. 
Říká se, že porodní sestra, která ho přivedla na svět, cítila podivné, neznámé vzrušení v okamžiku jeho narození. Při pohledu zpět víme, že to byla zlá předtucha.
,,Ďábel!" vykřikla. ,,Vtělení ďábla!"
Nikdo nevěděl, o čem to mluví. Té nejmenované mučednici připadla pochybná čest být první obětí. Stala se prvním, choromyslným pacientem po více než deseti tisíci letech. Nikdo se nikdy nedozvěděl proč si nenechala znovu narůst čtyři prsty, které jí to zhoubné batole temnoty uraflo. Jedno období se chýlilo ke konci.