salahadin

V dnešním materialistickém světě je úspěšný člověk ten, který má peníze, moc, úspěch a kariérní postup. Štěstí vidíme často v tom, že si koupíme nové auto. Máme luxusní dům. Ženu a alespoň jednu milenku. Štěstí vidíme v užívání si života. To je krédo mnohým lidí - užít si co nejvíc!

Ale nezanechá nás to šťastnými. Žádné pozemské užívání nás nenaplní, zanechá jen prázdnotu a abstinenční příznaky. Takže dávky těch pomíjivých radostí musíme zvyšovat, abychom ukojili svou touhu. Ale skutečné radosti tím nedosáhneme. A jakmile se přihodí něco, co nám zabrání pozemských požitků užívat (zranění, zchudnutí, krach), ztrácíme smysl života! Proto tolik dříve bohatých a vlivných osob páchá sebevraždu. Ztratili svůj pomíjívý mamon a teď neví, pro co by žili. Jejich život je prázdný.

Největším luxusem tady na zemi jsou naše vztahy. O ty máme pečovat. Ale my se uzavíráme před okolím. Vytváříme si skupinu osob, velmi úzkou, a s těmi sdílíme život. Ostatní lidé nás nezajímají. Lhostejnost vůči druhým naše nitro vyčerpává. Zkuste ale někomu udělat upřímnou radost, uvidíte, jak vás ta událost nakopne! Jak vás naplní úžasným pocitem. A uvědomíte si, že skutečné štěstí netkví v tom "já si chci užít", ale "já chci pomáhat". Nemusíme nutně zachraňovat svět, stačí se hezky chovat ke svým blízkým.

Dnes jsem slyšel věty z knihy Kazatel, které se v dnešní poživačné a materialisticky založené Evropě trefují do černého srdce. Nechme je citovat, přečtěme, promýšlejme...

 

Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí,

kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti.

Také to je pomíjivost.

Když se rozmnožuje jmění,

množí se i příživníci.

 

A znovu jsem pohleděl,

jak všechno pod sluncem je pomíjivé.

 

Lepší na dlaň odpočinku,

než hrstě plné pachtění a honby za větrem.