salahadin

Zvláštní, milý deníčku.
V poslední době jsem absolvoval několik na sobě nezávislých, nevynucených, neplánovaných
rozhovorů, se sobě navzájem neznámými lidmi různého postavení a vzdělání, jejichž leit motiv byl
jen jeden - smysl života. Význačný památkář/ka, elektrikář, opravář aut, umělecký fotograf,
historik. Nikdo z nich není nábožensky založený a nikdo ani nevěděl, že já se (nezaslouženě)
považuji za věřícího křesťana římskokatolického vyznání. Všechny rozhovory byly v podstatě stejné
s jedním jednotícím prvkem - jaký smysl má můj život, má práce, mé pracovní nasazení? Vždyť tak
zvaný volný čas vůbec nemám, děti skoro nevidím, na dovolené jsem nebyl už pěknou řádku let. Když
měly děti zájem o mě, neměl jsem na ně čas (moc práce). Teď, když mám já zájem o ně, děti dorostlé
do puberty zase nejeví zájem o mě (moc kamarádů). Do práce chodím za tmy a stejně tak se vracím.
Mám plnou hlavu svých záležitostí - po zavření domovních dveří práci z hlavy nepouštím, nevypínám.
Vztah s partnerem ochládá. Vytváříme spíše ekonomický svazek dvou individuí, který společně
finančně táhne náklady - splátky hypotéky, inkaso atd. A přitom stačí jedna vteřina, aby do mě na
silnici, při mé spěšné cestě do práce, narazil nějaký debil a já tu všechny svoje věci nadobro
nechám - děti, sny, kariéru, peníze, divadla a kina, přátele, fitka, jasně i svou pečlivě
budovanou postavu. Zavřou mě do dřevěné bedny, natáhnou mi papírové boty a hodí na mě několik
lopat hlíny. A jaký smysl teda měl můj život???? Co jsem po sobě zanechal? Jaký smysl měla honba
za postavením, za kariérou, za lepším živobytím, když mi vlastně skutečný život proplul mezi
prsty? Na to se všichni výše uvedení ptali a na to se ptám i já. A je to dobře, každý se ptejme po
smyslu našeho života. A tady přichází právě onen veliký rozdíl mezi mnou a nimi - právě
křesťanství nabízí důležitý pohled na život a dává mu smysl. To je široké téma, proto napíšu jen
jeden příměr, který je snad jasný. Nemá smysl se hnát za penězi, když je jen promrhám pro svoje
nicotné potřeby. Smysl má vydělat peníze a prostřednictvím nich činit druhé lidi šťastnějšími.
Např. investuji do dětí, dám chudým, pomůžu finančně starým rodičům apod. Tedy ne peníze pro mě,
ale pro druhé. To má smysl. Křesťanství není v žádném případě proti penězům, hezkému oblečení,
dobrému jídlu, sexu a vlastně různým dobrým věcem. Ale když se z těchto věcí stane božstvo, je to
všechno špatně a naše snažení NEMÁ SMYSL. Jednou, v okamžiku smrti, mi to všechno bude vzato.
Babička mi pořád opakuje: co si lidi vezmou do hrobu? NIC! Jen tlející maso, kterému jen ten six
pack tak akorát na hovno. Jestli mým bohem nejsou peníze, ale Bůh (Dobro, Láska), pak skrze peníze
mohu vykonat mnoho dobra pro druhé - a to safra MÁ SMYSL. Jenže když už se náš národ tak ochotně
vzdal svých křesťanských kořenů, tak trochu nejistě tápe právě v tom, jak se ke smyslu života
postavit. Jsem tu sobeček, který druhé nutí postarat se o mě? Nebo žiju svůj život pro druhé,
abych učinil šťastnými já je? Zásadní otázka. Její pravdivé zodpovězení je jen na nás. A chce to
odvahu si ji opravdu pravdivě zodpovědět, to mi věřte. Otročím svým vášním a chtíči, nebo je
kontroluji a usměrňuji? Nejde se rozepsat více, vznikl by román tlustší než codex gigas a vše výše
uvedené je napsané zkratkovitě, stručně, možná příliš banálně a triviálně a nedokonale. Stojí zato
ale přemýšlet o smyslu mého počínání a skutečných motivech mého jednání. I k tomu vede lidi
křesťanství. A než se mi vysmějete do agitátora, vzpomeňte si nejprve, s jakou živelností vy
šíříte své antikřesťanské "evangelium". Jenže já vám svůj názor nevnucuji, ale nabízím k úvaze.
Tečka za větou.