salahadin

Otázka, na kterou se dá odpovědět protiotázkou: A kdo to rozhodne? Nějaká komise? Hnutí? Filozofický směr? Ne. Rozhodne rozum. Selský rozum, který je nejlepší. Nejsem relativista, a tak si odpovím sám. Bůh je. Proč? Už svatý Tomáš Akvinský podal pět důkazů Boží existence. Mě však přesvědčil tento důkaz - smysl života. Kdybych uvěřil nelogické teorii evoluce, pak pokud by na smetiště vlétlo tornádo, pak by za několik milionů let řádění muselo vytvořit dokonalou, staticky odolnou stavbu se základy, rovnými zdmi, okny a se vším příslušenstvím v logickém uístění a uspořádání, krovy a přesně položenou krytinou, odpady, přívodem vody a tak podobně. Nevěřím. Nedává mi to smysl. Za vším vidím smysl. Myšlenku. Dokonalý plán Projektanta Země a vesmíru. Dokonalost přírody, harmonie všech jejích složek - to vše je mistrovské a hlavně logické dílo, celek plný zákonitostí tak harmonicky propojených, že kdybychom vynechali jednu jedinou malinkatou součástku, vše se sesype jako domeček z karet. Ale to nejdůležitěšjí je smysl našeho života. Neexistuje-li Bůh, jaký smysl má všechno naše snažení? Pachtíme se jako muly za výdělkem, jsme nuceni trpět, nemoci, hlad, bídu apod. Jedni jsou bohatí, druzí umírají hladem. Pokud není Bůh, nic nemá smysl, ani morálka, ani zákony, neexistuje dobro ani zlo, poněvadž vše je relativní. Pak bych mohl říci, že útok z 11. září byl zlý pro obyvatele New Yorku, ale dobrý pro teroristy. Velký spisovatel Dostojevskij řekl, že není-li Bůh, je vše dovoleno.

Pokud existuje Bůh, pak můj život smysl má. Smysl má tehdy, je-li veden vyšším plánem, účelností, vyšší logikou. Ne logikou nás - ubohých a nicotných lidí - ale logikou, která nás přesahuje. A kterou nejsme schopni pochopit. Pak moje pachtění smysl má.

Představte si žebřík a nějaké vyvýšené místo. Jedno bez druhého by nemělo smysl. Žebřík má smysl jen tehdy, když chci někam vylézt. Úplně stejně je to s Bohem a člověkem. Má-li mít hluboký smysl život, pak musí mít smysl i smrt. A křesťanství je jediné náboženství, v němž jsem nalezl plný smysl smrti. Proto nevěřím v náhodu definovanou evolucí a vývojem z opic, protože z tohoto procesu se vytrácí veškerý smysl bytí. Věřím v myšlenku a kreacionismus, v němž je smysluplnost lidského života, utrpení a smrti život věčný.

Není-li Bůh, jsme opravdu jen zvířata, co si hledají den co den potravu, ukojí tělesné potřeby a pudy a to je vše. Ale člověk dostal do vínku i nadpozemské aspekty, složitou duši a víru. Když toto človšk zavrhne, stane se z něj tvor na úrovni zvířecí říše, jen nemyslící maso, tkáně, šlachy a krev.

Bez Boha je násilí bez konce, zlodějny bez počtu, lež bez výčitek, chuť bez hranic. Platí právo pýchy a sebelásky – já si chci užít. Já chci tohle a tohle. To JÁ CHCI. Kdo se dnes ptá, co chce ten druhý? Každý se snaží zajistit to nejlepší prvně sobě.

Pro ty, co hledají v mém textu to, co v něm není a nemá být:

- nikoho neodsuzuji

- nepaušalizuji (věřící je dobrý, nevěřící je špatný - to ani v nejmenším)

- nevylučuji přirozený vývoj

Ptám se jen po smyslu své existence a tady na zemi jej nevidím. Bůh pro mě není opium (zdravím Nietzscheho), ale zcela skrytý logický smysl. Otec smyslu. Otec bytí. Ne žádný abstraktní princip, ale Osoba.

 

Víra není opium lidstva! Modlitba není anestetikum proti bolesti světa. To je velký omyl, který svědčí o tom, že autoři těchto slov o víře a modlitbě nic neví. Ono je tomu přesně naopak (Marek Orko Vácha). Modlitba a víra v nás rozjitřuje odpovědnost za svět a za zlo. Modlitba nás učí poznat, že jsou dobré věci, které když my neuděláme, tak nikdo jiný je za nás neudělá. A zůstanou nerealizovány.