forsythia

Nedávno jsem se z nějakého záhadného důvodu ocitla na jakémsi mateřském fóru. Neznalé této věci bych si dovolila nejprve před návštěvou podobných míst varovat, protože mohou být životu nebezpečná. Zjistila jsem, že buď
většině českých matek udělají v porodnici lobotomii, nebo jsou nakažené nějakým opravdu zákeřným virem, a tak jsem zase raději rychle zdrhla.

 

Pokud si nejste, milé dámy, jisty, jestli jste tuhle zhoubnou nemoc taky nechytily, popíšu vám několik jejích projevů. Za prvé začnete toho pána, co s vámi bydlí, označovat slovem manža (v případě, že na něj máte papíry)
nebo příťa (v případě, že je nemáte). Dalším příznakem je používání plurálu tam, kde by zdravý jedinec mluvil o dítěti. Když napíšete "my jsme dneska ještě nekakali," není vyloučeno, že jste na míse (na rozdíl od vašeho drobečka) strávily už dobrou půlhodinku a přitom jste si přečetly půlku Betynky.

 

Jestliže vám tento jednoduchý test vyšel negativní, rozhodně se vyvarujte míst, kde se mésto slova sex používá výraz tuleníčko a potomstvu se tam nepřezdívá jinak než mimísek. Nestrávila jsem tam dostatečně dlouhou dobu
na to, abych zjistila, od jakých rozměrů už potomek mimískem být přestává, nicméně možnost, že jím zůstane celý život, mi po návštěvě fóra připadá děsivě reálná.

 

Dočetla jsem se tam mimo jiné, že Simpsonovi jsou seriál pro děti nevhodný. Že jsou vulgární (dotyčné matky zřejmě ještě neviděly Městečko South Park), že povyšují póvl na standard a dávají ho dětem za vzor a že jsou zkrátka pro naše mimísky špatným příkladem.

 

Ačkoli mi, pravda, už někdy ty žluté obludy lezou na nervy a vypínám je, hned jak se objeví na obrazovce, většinou je s dětmi sleduji a bavím se u toho. A co je obzvláště zajímavé, sleduji je téměř výhradně s nimi, protože sama se u toho zdaleka nepobavím tolik. Není totiž nad to, slyšet při tom jejich komentáře a úvahy. Díky tomu jsem vlastně přišla na to, že
výchova podle Homera Simpsona je určitě mnohem lepší příprava na život než škola.

 

Věřím tomu, že i sledování Simpsonových pomáhá mým dětem zachovávat si nadhled a přistupovat k životu s humorem a nadsázkou. A to se jim jednou bude setsakramentsky hodit. Ať už jde o školu, vztahy mezi vrstevníky, rodinné problémy, náboženství, práci či politiku, zkrátka do všech životních oblastí tahle americká rodinka vnáší neuvěřitelnou lehkost a
pohodu. A to i v případě, že se vůbec nejedná o jednoduché situace.

 

Nezřídka se mi stává, že s dětmi probírám nějakou vážnější věc a potřebuju jim uvést příklad. Přistihnu se, jak říkám: "Hele, vemte si toho Barta..." Nejsympatičtější mi na nich je ta jejich normální lidskost. Žádné moralizování, ale nakonec v nich stejně často zvítězí to lepší já. Proto tvůrcům Simpsonových patří můj obrovský dík. Vychovávají mi děti snad líp,
než bych to dokázala já. Pomáhají mi nehrát si na lepší matku, než jsem, a když udělám chybu, tak to prostě klidně přiznat. Doufám, že moje děti jednou ocení, že i když nejsem dokonalá, alespoň se snažím o upřímnost.

 

A ještě jedna věc je k nezaplacení. Některé epizody otevírají témata, o kterých by mě jinak asi ani nenapadlo s dětmi mluvit. Po skončení se mě často ptají na spoustu důležitých věcí ze života a můžeme to v klidu probrat. Možná se tak dá předejít i velkým průserům.

 

Existuje spousta výchovných a vzdělávacích metod, systémů a směrů. Já volím jednoznačně springfieldskou výchovu!