forsythia

V jednom dílu Futuramy profesor Farnsworth vynalezne What-If machine, stroj česky vtipně pojmenovaný Co-kdyby-tor. Celá epizoda je (jak jinak) velmi vtipná, ale kromě toho mě přivedla na jednu myšlenku, díky které musím poopravit svůj pohled na alternativní realitu.

 

V původním zápisu O cestování časem a jiných hrátkách osudu se dost neochvějně domnívám, že i kdybychom měli možnost se vrátit do minulosti a na křižovatce možností zvolit jinou cestu, stejně se časem dostaneme tam, kde jsme. Přiznám se, že si vlastně už vůbec nepamatuji, kam vedou alternativní cestičky ve zmíněném díle Futuramy, a ve skutečnosti si pamatuji spíš to, že mě to prostě pobavilo, ale nad těmi možnostmi jsem zase musela dumat.

 

Ve skutečnosti mě k tomu ovšem přivedly naprosto reálné životní okolnosti a konfrontace s alternativní realitou, která na mě jednoho večera víc než nebezpečně vykoukla z kyberprostoru. Ta představa měla sílu tornáda a pomohla mi pochopit, že moje minulé úvahy byly nejspíš liché a mým podvědomím předem určené k jedinému cíli - uchlácholit mě.

 

Moje Co-kdyby se přede mnou otevřelo jako navždy nesplněné a nesplnitelné přání. Přání, které by se bylo mohlo splnit, kdyby... K onomu kdyby ovšem nikdy nedošlo a stroj na cestování časem stále nikdo nevynalezl. Kdybych si aspoň mohla do minulosti poslat nějaké souřadnice, které by mě na to upozornily. Tak, jako si je do minulosti poslal tým SG1 v jednom dílu Hvězdné brány.

 

Pak by se dnešní realita prostě smazala a navždy by zůstala realitou alternativní, která by možná mohla nastat, kdyby... Z dnešního pohledu by to ovšem bylo co kdyby, které bych si dobrovolně nikdy nevybrala. Nebo přece jen? Možná, až jednoho dne přejdu na druhý břeh a uvidím, že jsem si svůj osud předem vybrala, budu se muset zase vrátit a smazat všechny svoje dosavadní úvahy. A pak si zvolit život, který bych si ze svého dnešního pohledu nikdy nezvolila.