neo_ap

13.5.2016

VANESSA - MAE

DRFG ARENA I Brno

Okénko do minulosti. Když mi bylo asi patnáct viděl jsem koncert Red Hot z 95´. Okamžitě jsem si ji zamiloval. Nejen její hudbu, ale i ji samotnou. Kdo by také ne - že? Pak v pořadu Go Go šou. Kde vystoupila, pokud si dobře pamatuji se skladbou Destiny. Následovala koupě jejího nového alba Subject To Change. Které bylo jiné, ale i tak jsem ho rád poslouchal. Postupem času její hudbu začaly vytlačovat jiné žánry. Ale i tak, jsem si rád poslech její album, či jen píseň. Bohužel, moc nového od té doby nevydala, krom úžasného alba Choreography. A spoustu výběrů. Které mám, a jsem rád, že díky této události jsem je znovu oprášil.
Ani jsem nesnil o tom, že bych se někdy dostal na její koncert. Dlouho tu nevystupovala. Nevydala nic nového. Nebít olympiády, tak jako by nebyla. O to víc mě překvapili lístky na její koncert. A byl jsem opravdu nadšen, a potěšen. A hodně zvědav, co zahraje. A teď už k samému koncertu:
Na něj opravdu přišlo spoustu lidí. Což zapříčinilo i zpoždění začátku představení. K nevoli všech. Lístky jsem mněl poprvé na tribunu. Což mi bylo líto, ale vzhledem k vyprodanosti, jsem byl i tak rád. Bez větších průtahů, po nastoupení orchestru, koncert začal. Vanessa přišla v barevných dlouhých šatech s rozpuštěnými vlasy. A moc jí to slušelo. Začala pomalejšími skladby, a odehrála jich asi pět, než se přivítala s publikem. To se mi moc nelíbilo. Její hlas mám moc rád. A její ústní projev mi hodně chyběl. A to celý koncert. Nezazpívala ani jednu píseň. To mě hodně mrzelo. Soundtrack tvořily hlavně písně alba Choreography. To se mi naopak hodně líbilo. A doplněny byly o její známé hity. I když jich opravdu několik zaznělo, některé mi tam moc chyběli. Závěrem sestoupila se svojí skladbou Destiny do publika, a znovu jsem litoval, kde sedím. Pak následovala ještě jedna skladba, a jak koncert znenadání začal, tak rychle skončil. Mněl jsem pocit, že je přestávka, či, že si zase Vanessa jen tak odskočila. Žádná dlouhá děkovačka, žádná kytice, poděkování. Pokud se to děje u metalového koncertu, proč ne u klasiky? To mi také hodně vadilo. Zasloužila by si 20´minutové poděkování. Velkou kytici. A ohromný aplaus. Ne úprk z pódia a rozčarovaný pohled orchestru, který očividně nechápal, co se děje. Či co se bude dít. Mohly v tom být i nějaké zdravotní potíže. Je to škoda. Ale vesměs byl odrazem celého koncertu. Hodně mi chybělo spojení s publikem. Představování hraných skladeb. Děkování. A podobně. Jako by hrála z musu.
Závěrem. Jsem hodně rád, že jsem byl na jednom z jejích koncertů. Že jsem jí mohl vidět, a poslechnout si ji na živo. Hrané skladby byly nádherné. Vanessa usměvavá. A i když jsem neseděl před podiem, koncert jsem si užil. No, mohl být delší. A budu rád vzpomínat. A upřímně doufám, že se mi tato možnost znovu naskytne. (video - Sabre Dance)