vyfuk

Rok se s rokem opět sešel. Pro někoho to uteklo jako voda, mně přijde, že poslední Oscaři byli ještě když jsem se počůrával. Jo! Před rokem! Tak to souhlasí...

Letošní Oscaři se vznášeli v míře bojkotu černými herci, na čemž si smlsl nejen moderátor Chris Rock, ale i ostatní kdo se k tomu během ceremoniálu připletli. Než začnu komentovat a kritizovat, tak musím říct, že toto bylo mé teprve druhé živé sledování Oscarů a poprvé i s českým komentářem, který měl své logické mouchy, ale zároveň jsem si s ním mohl slavnost užít o mnohem více. Pusťme se do toho!

Můj jeden z nejoblíbenějších pro rok 2015 Mad Max si odnesl neuvěřitelných šest Oscarů. Sice byli všechny spíše za doplňkové kategorie, ale pro výherce i kupodivu i pro mne úžasné. Díky komentátorům i vím, že štáb na tomto filmu se vskutku plně nadřel. Můj favorit si sice neodnesl jednu z nejhlavnějších vítězství, ale vytřel zrak i Dánské dívce, Revenantovi i Marťanovi, který s neusmívajícím Scottem neodnesl ani jednoho jediného Oscara. Výprava samotná je zvláštní, jelikož si akademici mohli vybrat mezi "Marsem" a nebo skoro ještě kolonizační a nesjednocenou Amerikou. Asi ještě přehodnotím svou osobní názorovku okolo nejlepšího roku 2015, protože porovnávat Mad Maxe a Revanenta jak koukám po Oscarech moc nejde.

V kategorii animovaných sice byly silné články, ale stejně asi bylo jasné, že Oscara získá snímek V hlavě, když měl i nominaci na scénář, kterou jen tak nějaký animák nedostane.

Co se týče písně, tak to je v celku mini tabu. Writing's on the Wall si ho možná zaslouží, ale asi hlavně jenom protože všichni nominovaní stáli za vyliž. Kde jsou ty časy, kdy člověk napínavě očekával kdo tu kategorii ovládne. To byli boje teprv.

Hudba je taky oříšek. Ani jsem nevěděl komu to přát. Padesátkrát nominovaného a legendárního Johna Williamse? Úžasného, mnohokrát nominovaného a nikdy nedoceněného (takového DiCapria mezi skladateli) Thomase Newmana? A nebo neanglicky nemluvícího, stařičkého a taky nikdy nedoceněného Itala Ennio Morricone? Hlavně musím soudit hudbu jako takovou. Williams je sice pán, ale dostat Oscara za hudbu, která v podstatě je ta samá jako z původní trilogie? Nope. Newman je úžasný. Jeho hudbu doslova miluju. Skrývá se v ní jistá poetika a melancholie, která většinou do filmů, pro které dělá zapadá. Jestli měl za něco dostat Oscara tak to mělo být asi Vykoupení a nebo Americká krása. Bridge of Spies také tedy ne. Ennio vytvořil úžasný soundtrack, který sice na tříhodinový film byl sice krátký, ale jeho kvalita je nedocenitelná. Zasloužená soška pro tohoto Itala. Možná bohužel i poslední.

Kamera je taky věc, která by mi na rozhodování dala letos zabrat. Richardson s Tarantinem odvedli obdivuhodnou práci. Těžké to ale asi měl i Seale, protože dělat na Maxovi musela bejt teprve prdel. Všem to ale vyfouknul pan Lubezki, který se dle mého jedině zaslouženě stal tímto asi nejúspěšnějším kameramanem vůbec. Na kontě tři Oscaři a všechny během tří let. Neuvěřitelné. Gratuluji!

Adaptovaný scénář byla jeba do srdce hned ze začátku ceremoniálu, jelikož to dostal dle mého snad nejhorší film jaký jsem zatím viděl nominovaný na Oscara a to Sázka na píčovinu. Na druhou stranu asi nevím, kdo jiný by to mohl získat. Ou, počkat a co takhle kurva Marťan?

Původní scénář byl udělen lidem od Spotlight, což zase není špatný, ale myslím, že si to taky mohli zasloužit niggas od Straight Outta Compton.

No a teď to přijde! Vedlejší herečku dostala Vikander, která to stejně dostala jenom protože ukázala osmdesátiletým akademikům prdel a boobies. Ne dobrá, budu ji brát vážně. Ale stejně si myslím, že na Jennifer Jason Leigh nikdo nemá.

Zato vedlejší herec. To je teprve fraška! Může mi někdo vysvětlit jak akademici si mezi Hardym a nebo i Ruffalem vybrali Rylance? Ruffalo sice svůj výkon zase tolik nepředvedl, ale měl tam jednu dobrou emotivní scénu, která dle mohla být velice potencionální. Stejně jsem myslel a doufal, že to dostane Hardy. A ono hovno. Dostal to Rylance, který jenom koukal kolem sebe snažil se vypadat klidně. Což by zvládl i Adam Sandler s pěti gramy ananasovýho expresu. Skoro tři hodiny Toma Hardy s neskutečným výkonem a on to dostane Rylence? Kurwa macz!

Hlavní herečka mě zase pro změnu překvapila příjemně. Myslel jsem, že Amerika upadne do stereotypu a hodí už třetího Oscara Lawrence. A ona to dostala Larson za Room. Zaslouženě? Kurva jo...

No a tedy... heh... hlavní herec... Leo... je to skoro neuvěřitelné. Sice je trochu smutné, že Leo Oscara dostal jenom protože neměl tak silnou konkurenci. O této situaci jsem hojně mluvil ve svém komentáři na Revenanta. Jsem rád, že Leo se dočkal. Ale zrovna přijít o panictví takhle? No dobrá no.

Režie. Nepřekvapující. To bylo asi předem jasný, že kdo jiný by to měl dostat než Iñárritu, který se s kamerou vydal až do neznáma. Max by se mu mohl rovnat Miller s Maxem, ale i tak... to bylo jasné.

A zlatý hřeb. Nejlepší film mě v celku překvapil. Asi každý by očekával Revenanta, ale Spotlight to nakonec trumflo. Jsem překvapen, ale myslím, že zrovna Spotlight si to jistým způsobem i zaslouží.

Tak to by bylo k mému shrnutí letošních Oscarů vše. Já doufám, že se vám líbilo, nenudilo, souhlasilo. A někdy zase sbohem a ďáblem.

Geniální a dokonalé rozloučení. To album mi ukazuje to co na Pink Floyd miluji a zároveň, co mne posouvá oproti jiným projektům dál. Album prostě obsahuje skvělou atmosféru spojenou s Pink Floyd a kytarová okouzlení. Gilmour zde vytváří zhola kytarovou magii. Toto je album, které je stvořené pro to zavřít oči a nic neřešit. Je skoro až zvláštní, že album končí písní jako High Hopes, které je na ukončení nejen alba, ale celého Pink Floyd vskutku zajímavé. Ta píseň mi tam zároveň nesedí a zároveň je to něco úžasného. Pro mne album teoreticky končí Lost For Words. Skvělé... mimořádně dokonalé.

Celkové hodnocení: 90%

Tohle je už trošičku zvláštnější případ. Album disponuje písněmi, které by v některých ohledech nemuseli dávat smysl. Prostě je to zvláštní dílo. Je zde znát, jak už trošku předurčovalo minulé album, je tu vidět v textech větší průbojnost, vnucování lásce k přírodě a odpoutání se od netolismus apod.. Já to jen a jen schvaluju. Zbytek sice stojí skoro za prd, ale je tu vybraný materiál, který jistě stojí za to.

Celkové hodnocení: 80%

Tohle album je pro mne něco jako hledání optimismu. Oproti předchozímu albu je toto zcela jiný kafe a je to překvápko. A to naprosto v tom dobrém slova smyslu. Je zde spousta písní, které moc za zmínku nestojí, ale já vždycky, když si toto pustím, tak z alba chytím dobrou náladu. Hudba v tomto počinu je také v jistých úhlech a pohledech nepopsatelná. Nemám slov.

Celkové hodnocení: 85%

No a tady to je prašť jako uhoď. Racek je pro mne ještě větší a důležitější záležitost hlavně, protože obsahuje prvky, které jsou k vidění spíše u amerických hudebníků s jemným nádechem depresivních textů, které se snaží být upřímné a nefalšované. Přeskočím mainstreamové Pánubohudooken nebo tak a zjistím, že to album je skvělé. Za mne... naprostá spokojenost.

Celkové hodnocení: 90%

Tady už budu trochu panikařit. Hlavně budu lehce "podplacen" už jen z principu, že toto bylo první album, které jsem poslechl a zároveň se na něm stal téměř závislým. To album má skoro všechno co jsem od toho mladšího Kluse chtěl. Švih, vtip, originalitu a chytlavost. V celém albu bych snad našel pouze jedinou píseň, která by nebyla nic extra. Tleskám.

Celkové hodnocení: 80%

Věčná škoda, že je album tak velký. Ztratilo tím na kvalitě a na své kvalitě. Ze všech těch hromad písniček od pana Kluse asi pouze tři nebo čtyři za opravdovou zmínku. Ale tak, co jsem já abych soudil něčí debuty. Natož, že to je právě prvotní profi počin, tak asi dobrá práce. Přidávám body za geniální a úžasný Čas o panu Cobainovi.

Celkové hodnocení: 70%

Jedno z posledních přímo ucelených a plných alb od Vypsanky. Je nutno říct, že to je materiál asi jako každý jiný vzhledem k jejich jiným počinům. Nicméně je pravda, že album je jaksi škrobené a může se zdát pro někoho neúplné, nekorespondující s ostatními. Ať už by však celé album bylo na nic, tak nemůžu opomenout hned dvě skladby, které jsou na tomto albu zcela dokonalé a to jsou Detaily a Diskokaktus. Kdyby zbytek alba byl totálně na hovno, tak tyto dvě písně vše vynahrazují v jednom. Neuvěřitelné.

Celkové hodnocení: 80%

Projekt, na kterém z PF pracovali poprvé pouze dva členové. V celku zvláštní, to uznávám. Přineslo to ovoce? Lehce mi přišlo, že se tvorba tohoto alba lehce vrací do stavu před The Wall, což působí zároveň nostalgicky, ale i stereotypně. Netvrdím, že je to špatné album, ale jenom se chci poohlédnout za minulými projekty a porovnat je. The Final Cut v práci Waterse mi upřímně vyhovoval více. I tak jsem se bavil. V rámci možností. Gilmour dostává šanci ukázat své kytarové kousky ve velkém a to je pro mne přeci jen PF.

Celkové hodnocení: 80%

The Final Cut je velice rozporuplný počin. Hlavně protože je úžasný a zároveň příšerný. Úžasný v tom ohledu, že se to dokonale poslouchá a po The Wall je to skvělé a příjemné odreagování. To strašné na tom je, že by to teoreticky ani neměla být oficiální tvorba Pink Floyd vzhledem k tomu, že Waters si tenhle projekt dělal téměř sobecky sám. Což je zároveň oproti The Wall zajímavý paradox. V každém případě to nic nemění na tom, že to není vůbec špatné album a že disponuje příjemnými melodiemi. Po tomhle se ale upřímně těším na PF projekty s Gilmourem a Masonem.

Celkové hodnocení: 85%

Naprostá dokonalost. Je to zvláštní. Poslechnu album, poslechnu si ho teoreticky znovu ve filmu a poté koukám na dokument o Watersovi a mám písně z alba navždy v hlavě. Prostě je to návykový. Sice v tom nikdy nenaleznu podstatu jako by nalezl zarytý fanda, ale je to nebe Pink Floyd tvorby. Brilantní.

Celkové hodnocení: 95%

Je to v celku zábavné, že posloucháte album o normální délce, které má název Animals a každá píseň o tom skutečně pojednává. Spíš to zní jako nějaký "babypunk" pro děti, ale PF to tak rozhodně neberou. Opět je zcela normální, že najdete dlouhé písně, které mají v sobě melancholicky, ale zase se zde najdou krásně melodické kousky. Menší předzvěst k počinu známém jako The Wall. Na mé straně je asi téměř největší spokojenost.

Celkové hodnocení: 80%

Legendární píseň a legendární album. Sice asi ne natolik, aby se z toho ničily lidské životy jako něco jiného, ale mne to stačí. Opět se zaposloucháme do dlouhých a malebných riffů, které lehce připomínají dřívější alba, ale tentokrát se zdají být nějak přitažlivější. Ale nebojte dočkáme se i nějaké té textovky. Spokojenost. Spokojenost.

Celkové hodnocení: 75%

To je to o čem mluvím. Dostal jsem to co jsem chtěl. Plnohodnotnou a zároveň dlouhou nálož Pink Floydů s úžasným textem a nepřeplácanou hudbou. Pink Floydi s klasickými riffy a vokály. Začínám se dostávat tam kde asi chci být. Krom toho. Poetika alba jako takového je k nezaplacení.

Celkové hodnocení: 75%

Další dílo pánů z Pink Floydů ve své zřejmě vrcholové sestavě. Album opět působí melodicky a pohodově. Poslední skladba, která trvá skoro přes půlku alba mluví sama za sebe. I přesto to stále není to, co bych od PF čekal. Zklamán nejsem, ale pouze mile šokován. To slovo pasuje tak až mrazí.

Celkové hodnocení: 70%

Cosi líbezného a poetického na tomto díle. Slovo "poetické" používám málokdy a k tomu to albu to asi moc nepatří, ale minimálně mi to tak přišlo. Nechci moc mluvit o zlepšení, když je to čistě věc názoru, ale i tak jsem se bál něčeho, co by mne mohlo nepříjemně překvapit, ale nakonec jsem byl spokojen. Písně se zdají býti melodičtější a hudba více přitažlivé mému ucho. Uvidíme jak se to potáhne dál.

Celkové hodnocení: 70%

Mezitím co minulý rok byl přeci jen na filmy se superhrdinskou tématikou v celku hojný. Očekávaný Avengers Two padli a neočekávaný Ant-Man se alespoň pro mne stal definicí úžasnosti. Také to lehce beru jako rok a něco, takže bych tam mohl započítat i Strážci Galaxie a druhý Captain.

Nakonec jsem si myslel, že rok 2016 a to přímo rok 2016 bude chudý jako Nigérie, ale nakonec jak tak koukám. Je to zkurvená Saudská Arábie.

Únor je záležitost patřící čistě Deadpoolovi, který spoustě lidí teprve předvede co v něm je, ale mě to již předvedl. Tenhle rok nemohl začít lépe. Deadpool rules.

V březnu se přesuneme od Marvelu a to od Marvelu v rámci 20th Century Fox do DC pro Warner Bros. (ti hoši v tom alespoň nemají bordel a skoro ve všech případech dělat vše se svými hrdiny, protože je nerozprodaly). A ano, půjde o tu "zkomoleninu" se Supermanem - Batmanem - Wonder Woman - Aquamanem. Kámo, vždyť to má být v podstatě dvojka Supermana, tak proč je to pseudo Justice League. No ok, asi nemám co říkat, když se v Civil War má objevit víc lidí než v předchozím Avengers. Beru zpět.

Pátý měsíc roku bude hodně vyhrocený a také konkurenční. Nejdříve nás čeká asi největší nářezárna, kterou kdy Marvel bude moct a i kdy vytvořil, takže očekávání je obrovské. Civil War. Kdo vidí trailer a má rád Avengers asi uroní i nějakou slzičku. O pár týdnů později Marvel opět získá nějaké ty chechtáky, ale ty půjdou hlavně pro Foxy, protože nás čeká nový ucelený X-Men movie. Dva filmy z X-Men prostředí na celý rok je hodně a hodně slušný. Ani nevím z čeho mám být unesený víc. Květen bude jeba.

Poté si nějakou dobu odpočineme a to skoro na tři měsíce, kdy se dočkáme menšího odlehčení opět od DC, takže... už je tady konečně vidět ta konkurence vůči jiným studiím a už není pravidlo, že Marvel každý rok přinese nový film, ne-li dva, ale toto už začíná být i normální pro X-Men sekci a poté i DC jako takové. Ano, záporácké odlehčení ve stylu Suicide Squad.

Ve školní sezóně a to v říjnu nás přivítá Gambit (alespoň se to předpokládá), což je opět vedlejšák z universa Marvel, avšak Foxové. X-Meni mě fakt začínají překvapovat. Přes jeden rok to už je třetí film. Mám radost. Gambit sice dle mého rozhodně nebude taková jeba jako Deadpool, ale má to potenciál. Spíše mne štve ten Tatum, který sice možná je dobrý herec, ale na tuto roli se dle mého absolutně nehodí. Spíš mi to přijde jako trapný marketingový tah na to, aby se do kina na X-Mena podívala i vlhká třináctka.

Završením roku (alespoň to co máme za zprávy do 12.2.2016) byl mělo být v listopadu obohacení o nového člena Avengers ve stylu Sherlocka Holmese. Doctor Strange, který je originální už tím, že jeho příběh je čerpán od přímého a samotného Stana Lee.

Takže to shrneme. I kdybych bral do filmografie s tématikou superhrdinů něco i z předminulého roku, asi to nemá nic co konkurovat s tímto. Rok 2016 měl být spíše odpočinek od těchto filmů, ale nakonec dostaneme pokud dobře počítám sedm filmů. Sedm kurva. To je trochu moc, ne? No, takže. Děkuji vám za přečtení a doufám, že si tenhle rok užijete. Já osobně se minimálně čtyři z nich opravdu těším a asi dva další očekávám s jistým mini očekávání. Mějte se a výfuk.

V novém kabátě. Prozatím nejdelší PF projekt i v rámci nové, dnes již legendární sestavy. Lehce netradičně provedené vzhledem k mnoha živým záznamům a také vůči tomu, že se na albu skoro půlhodiny nic neděje. To ale neberu jako negativní kritiku. V celém albu je cítit jiný nádech, ale přijde mi, že ten se spíše projeví až v následujících kouskách.

Celkové hodnocení: 70%

Nuže, druhý pokus v tvorbě PF, který se posouvá o kousek dál, ale nějak stále jde v duchu prvního alba. Oproti předchozí zkušenosti přichází jisté zlepšení, ale zase ne příliš radikální. Našlo se zde pár samých písní jako minule, ale i tak zde byly jisté momenty, které se mi líbili a přišli mi až povědomé. Začínám si připadat v celku skepticky, že původní PF ve stylu Barretta se mi až tak tolik nelíbí. Asi spíše dávám přednost mainstreamu, na který si budu muset počkat.

Celkové hodnocení: 70%

Velmi první album kdes již kultovní a převeleznámé kapely Pink Floyd. Ale jako jo, je z toho cítit to potřebné, co chceme slyšet v psychedelickém rocku. Je v tom cítit ten vliv starých a prapůvodních Floydů s Klosem a Barettem. Nicméně to není úplně můj šálek kávy. Fuj káva... ale myslím, že PF na tom bude asi stejně jako RHCP, začátky budou skoro až tragické, ale nakonec se k těm klenotům dopracujeme.

Celkové hodnocení: 65%