Shaqualyck

Není to tak dlouho, co jsem si během polední pauzy odskočil do nedalekých lahůdek pro nějakou tu předraženou delikatesu s úmyslem ji následně pozřít. A protože mne maminka pro mou lásku k fermentovanému tvarohu už od malička příležitostně oslovuje „Monty Jack“, je nabíledni, že jsem si to namířil rovnou k pultíku se sýry. Letmým pohledem za sklo jsem seznal, že fakt není moc z čeho vybírat, nicméně svých 20 deka tmavé zrající goudy jsem z prodavače nakonec bez větších problémů vymámil. U vědomí toho jsem se však, já filuta, upomněl na léty prověřený montypythonovský skeč a rozhodl se celou situaci kolem poloprázdného sýrového úložiště trochu odlehčit. Při placení mi obsluha s omluvným mávnutím směrem k vybrakovanému chlaďáku sdělila, že zítra to snad bude lepší, načež jsem zareagoval slovy: „To je moc dobře, jinak bych Vás musel zastřelit“ a připojil spiklenecké mrknutí. No, nebudu vás napínat, ve frontě za mnou stáli dva strážci zákona. A taky jim to nepřišlo vtipný…