odpadlik123

A co jako by si člověk měl dovolit vůbec psát o podobné akci? Dostala jsem se TAM, údajně na jedno z posledních maestrových vystoupení. Předně, maestro by při svém elánu mohl koncertovat ještě nejméně jednou tak dlouho, jak už se dlouho věnuje hudbě. Pevně věřím, že ještě definitivně nekončí. Jenže ono zase jet do Prahy, kde vám na hlavu div nepadají brambůrky a kelímky od piva, chce mít silné nervy. Ty maestro jistě má. Pomocí vychytané strategie se mu podařilo utlumit nevhodné vstupy diváckého potlesku určitých ignorantů (kteří narušovali celé loňské vystoupení) na nesprávných místech uprostřed skladby na minimum. Viva, maestro! Program byl k mému překvapení a nadšení od loňska odlišný a, alespoň myslím, delší (uprostřed s dvacetiminutovou přestávkou, aby si mohli trpící návštěvníci dokoupit nové pivo a brambůrky). Český symfonický orchestr nezklamal, sbor a sólistka perfektní (škoda jen, že netuším, kdo to byl) a maestro vydržel skoro tři hodiny naplňovat naši přízemní O2 arénu nadpozemskými tóny.
K neúctě dobré poloviny diváků dorazící až dlouho po začátku koncertu snad není, co dodat. Stát uprostřed hlediště tak, abyste zabraňovali vidět těm za vámi a šlapali na hlavu řadě pod vámi a k tomu prodiskutovat celou skladbu, to už chce nějakou drzost. Organizaci bych změnila jednoduše: kdo dorazí až po začátku, má být vyhozen lítačkami ven a zastavit se až u metra. Jenže radit něco těmto organizátorům není stejně příliš perspektivní. Ve chvíli, kdy vám při příchodu dají leták s tímto sloganem..... Cituji:
"Nezapomenutelné filmové melodie naposledy zazní pod taktovkou oskarového Tvůrce ennia morriconeho v doprovodu českého národního symfonického orchestru."
To, co bylo uvnitř, bylo ještě horší, pevně věřím, že si to maestro nepřečte, a většina lidí se beztak spokojí s tím, že Metallica hraje Ecstasy of Gold, Ramones zahajovali koncerty skladbou prozměnu z filmu Hodný zlý a ošklivý (to je jako z jiného filmu, jo?) a když se zmíní Tarantino, je to všechno OK. Když pak ještě na Morriconeho vyrukuje nechutný moderátor s výkonnou překladatelkou a ministrem kultury, aby mu předali ocenění a uspořádali tak vlastní propagační akci české kultury, dovede mě to zvednout za židle, to nemluvím o kameramanovi plazícím se během celého koncertu přímo po pódiu mezi hudebníky a strkajícím jim svůj přístroj až do not (sic). K české organizaci snad nemůžu mít už dalších výtek...
Jenže ničím z toho se nedá ani v nejmenším ohrozit dojem z tak úžasného zážitku, jakým byl včerejší koncert. A měla jsem tu možnost maestra nejen vidět, ale i slyšet promluvit! Věřím, že nadšení maestrovi vydrží nejméné dalších 50 let a coby zástupce krásných uměleckých časů nám bude nadále připomínat, že i v této době je ještě možné se kultruně povznést do závratných výšin. Maestro, ještě to přece nemůžete zabalit!
Viva, Ennio Morricone!!!