Vitason

   Hlasatel na stadiónu White Hart Lane oznamuje sestavu Norwiche a dav více než 35 tisíc fanoušků, kteří pomalu zaplňují ochozy, poprvé testuje hlasivky, aby přivítal Sébastiena Bassonga, který za domácí Tottenham v minulosti hrával. Pak přicházejí na řadu borci, kvůli kterým tu většina diváků je, a vlažný potlesk se mění v hlasité nadšení. Jako poslední člen soupisky Tottenhamu je jmenován Christian Eriksen, čerstvá posila z Ajaxu, kterou tak čeká debut na White Hart Lane a dav šílí. Ale pojďme pěkně od začátku.
   Vidět Tottenham naživo byl můj dlouhodobý sen, který mi vždy něco zhatilo. V Praze to byla nemoc, v New Yorku jsem se s Kohouty minul o týden... A tak musel Mohamed k hoře, nebo hora k němu, to je jedno.
   Chladné počasí a dvouhodinové přešlapování ve frontě. Přesně tak vypadalo uvítání na Lane. Ale stálo to za to! Po zdolání zmíněné fronty jsem se konečně mohl setkat s Ledley Kingem, mým asi nejoblíbenějším fotbalistou (dnes už bývalým), který ve fanshopu podepisoval svojí autobiografii. Škoda jen, že setkání bylo poznamenáno pořadateli, kteří se snažili upovídaného Kinga krotit a urychlit tak celou akci. Ale i přesto si se mnou Ledley potřásl pravicí, zeptal se, jak se mám, podepsal mi knížku a ochotně se nechal se mnou vyfotit.
   Pak už přišel ten pravý čas na to protáhnout se těsným turniketem, projít se po ochozu, dát si předzápasové pivko (Carlsberg z plastové lahve-tfuj) a najít místa na tribuně. Zde však čekal menší háček. Abych získal, co nejlepší místa, musel jsem koupit dva lístky, které nebyly vedle sebe. V praxi to znamenalo, že mě od přítelkyně dělily čtyři místa, na které dorazili čtyři pánové, podle průkazek zřejmě pernamentkáři. Po krátkém vysvětlení si mezi námi sedící fandové předali rychlý vzkaz a ochotně si s námi vyměnili místa, abychom mohli sedět vedle sebe, ale to už utkání začalo.
   "Jsme Tottenham Hotspur a budeme si zpívat, co budeme chtít," spouští hned celý stadión, aby domácí příznivci dali jasně najevo, co si myslí o zákazu požívání slova Yid, které v minulosti sloužilo jako urážka příznivců Tottenhamu. Ti ho ale časem přijali za své vlastní a začali se jím sami titulovat. Následuje skandování "Yiddo, Yiddo," směřované na každého hráče, kterému se povedla nějaká akce. Když pak Soldado nastřelí patičkou tyčku, celý stadión vydechne v jednohlasné: "och." Ve 29.minutě však Sigurdsson míří přesně a radost propuká naplno. Stejný hráč se trefuje i o 20 minut později a směřuje tak svůj tým k celkovému vítězství 2:0.
   Při odchodu domů se všichni fanoušci baví o tom, jak sebevědomě jejich miláčci dnes hráli a pějí chválu na debutujícího Eriksena, kterého se druhý den nebojí zaměstnanec Tottenhamu, který nás prováděl po stadiónu, označit za poslední chybějící dílek skládačky, který by mohl posunout celý Tottenham zase o kousek výš.