Zagros

Také za rok 2017 jsem si udělal menší sumář. Ohodnotil jsem rovných 200 věcí (filmů, dokumentů a kraťasů), z toho jsem jich asi 170 viděl poprvé. Sám jsem se podivil, které to tři věci na mě nakonec nejvíce zapůsobily. Ve všech případech šlo o dokumenty a o silné příběhy, které rád doporučím. Filmy mám velmi rád, ale ty nejsilnější příběhy píše právě sám život. Jsou to:

 

Senna (2010)

Opravdu skvěle natočený dokument. Co se týká příběhu, napětí a samotných představitelů, v ničem si nezadá s hranými filmy, naopak mnohé z nich převyšuje. Ač nejsem fanoušek moto sportu, s velkým zaujetím jsem sledoval celý dokument a po jeho zhlédnutí jsem si spoustu informací s dalším zájmem vyhledal. Drobnou výtkou může být snad jen lehce jednoznačný pohled na Sennu a jeho glorifikace, kterou si nicméně za své jednání v mnohém zasloužil. Dokument ve mně dokázal vyvolat pocit, že Senna svou povahou a „duchovním“ přístupem k životu, věděl, co jej čeká. Jeho vyrovnanost, kdy s klidem přijal i hodně nepříjemné věci, mě učarovala. Vždy se s tím dokázal smířit, přijmout to a snažit se být ještě lepší. Před startem do osudového závodu minimálně tušil, co přijde, dokázal se s tím smířit a odstartovat. Nejsilnější příběhy vždy píše sám život. Bravo Sennovi! Bravo tvůrcům dokumentu! Maximální hodnocení je na místě.

 

Woodstock (1970)

Unikátní dokument/záznam jedné z nejvýznamnější kulturních událostí minulého století. To, co se podařilo ve Woodstocku, byla úžasná shoda všech okolností a již nikdy se to nepovede. Původně běžný festival nabobtnal do obrovských rozměrů… Odhad 60 tisíc návštěvníků vzal za své při předprodeji (180 tisíc lístků) a na místo dorazilo přes půl milionu návštěvníku. Pořadatelé jednoduše zbořili ploty a pustili všechny bez placení a to ještě několik stovek tisíc to vzdalo a jelo domů. Nevyhnutelný chaos a kolaps všech základních služeb snášela drtivá většina návštěvníků v jakési zvláštní kolektivní a sdílené pohodě (mír, láska a porozumění), také proto je Woodstock legendární. Samotné záznamy jednotlivých vystupujících jsou pak jen dalšími třešničkami na dortu. Dokument není rozhodně dokonalý, ale stejně jako Woodstock je nezapomenutelný a plně si zaslouží maximální hodnocení, jako celá akce. Jen tak mimochodem, na festivalu zemřeli dva lidé a narodily se dvě děti. :-)

 

Zátoka (2009)

Zde musím dát neobjektivních pět hvězd. Po formální stránce se něco vytknout dá, nicméně tady jde především o obsah. Na celém dokumentu je nejzajímavější příběh Richarda O’Barryho, který celý ten špinavý obchod rozpoutal (nic netušící a neúmyslně), poté si vše uvědomil a začal s tím bojovat. Jinak jde o typ dokumentu, ze kterého se vám udělá špatně. Špatně z lidské hrabivosti, z lidské hlouposti a domýšlivosti. Když nakonec zjistíte, že to není ani o penězích, ani o politice, ale jen o jakési umanutosti místních, kteří zkrátka musí vyvražďovat delfíny ve velkém jen proto, že už to tak dělají několik desítek let… dojdou vám slova.