strougy

"Mlčíte," řekl Emmenberger, a jeho hlas už teď nezněl elegantně a hravě, nýbrž tvrdě a stroze: "Mlčíte. Člověk dnešní doby odpovídá nerad na otázku : V co věříte? Není slušné takhle se ptát. Nikdo rád nepronáší velká slova, každý odpovídá skromně a nejméně pak už dává určitou odpověď, například: Věřím v Boha Otce i Syna i Ducha svatého, jak kdysi odpovídali křesťané, pyšní, že mohou takto odpovědět. Dnes každý raději mlčí, když je tázán, jako dívka, když jí položíme tu choulostivou otázku. Nikdo také ani pořádně neví, več vlastně věří, ne že by na nic, to ne, každý věří - i když hodně nejasně, jako kdyby v něm byla jakási neurčitá mlha - na něco jako lidství, křesťanství, toleranci, spravedlnost, socialismus a lásku k bližnímu, věci, které znějí dost prázdně, jak se i přiznává, ale každý si ještě pořád říká: Vždyť na tom nesejde, jak se to pojmenuje, ale nejdůležitější je přece, aby člověk žil řádně a s čistým svědomím. A o to se také každý pokouší, zčásti vlastním úsilím, zčásti je k tomu doháněn. Všechno, co činí, dobro či ohavnost, se děje nazdařbůh, zlo a dobro mu padají do klína jakoby náhodným losem v loterii: náhodou je dobrý a náhodou je špatný. Ale s velkým slovem nihilista vyrukuje člověk okamžitě a hodí jím s velkým gestem a s ještě větším přesvědčením po každém, u koho zavětří něco, co ho ohrožuje. Znám tyhle lidi, znám je, jsou přesvědčeni, že mají právo tvrdit, že jedna a jedna jsou tři, čtyři nebo devadesát devět, a že by se od nich žádalo neprávem, aby odpověděli, že jedna a jedna jsou dvě. Všechno, co je jasné, jim připadá pitomé, protože k jasnosti je třeba charakteru. Netuší, že přesvědčený komunista - abych užil takový zrůdný příklad, protože většina komunistů jsou komunisty jako většina křesťanů křesťany z nedorozumění - netuší, že takový člověk, který celou svou duší věří na nezbytnost revoluce a na to, že pouze tato cesta, i když posetá milióny mrtvých, nás jednou přivede k dobru, k lepšímu světu, je daleko menší nihilista než nějaký pan X nebo Y, který nevěří, ani že Bůh je, ani že není, ani na peklo, ani na nebe, ale jenom na právo kšeftovat - víra, kterou však ze zbabělosti nevyhlašuje za krédo. A tak si žijí jako červi v jakési břečce, která nepřipouští, aby se pro něco rozhodli, s jakousi mlhavou představou o něčem, co je dobré a správné a pravdivé, jako kdyby mohlo v břečce něco takového existovat."

Friedrich Dürrenmatt - Podezření