Hedy

Člověk by si myslel že učitelé budou vybírat pro mladé vzdělané středoškoláky duchaplné divadelní hry. Leda hovno. Po příchodu do Pekla jsem musel trpět neherecký netalent dvojice chodících nádorů. Duo debilos se skládalo z anglického buzíka mluvícího o oktávu výš než je u anglického buzíka normou. A jeho hobití assistence která má hlubší hlas než její společník. S nimi se podíváme jak buzík bude zažívat obyčejný den v Londýně, zatímco se jeho assistentka bude převlékat do nejobskurnějších převleků a při tom hulákat na celý sál. Já si tam v klidu seděl a dostával křečovitou psychyckou bolest z toho karcinomu když na mě buzík ukázal. Já a moji dva spolužáci jsme byli vybráni jako clona. Buzík se za námi převlékal, osahal mému spolužákovi biceps a nevím jestli úmyslně nebo ne, ale sáhl mi na prdel. Po té se v růžovoučké košilce, vypadajíc jak kdyby šel do Modré Ústřice, vydal tajtrdlíkovat zpět mezi publikum. Vybral si nebohého studenta a vystavil ho takovému ztrapnění že jsem se styděl i já. Student dostal od buzíka jméno Bob a musel mu dělat prodejce kávy. Buzík ho teple přejížděl pohledem a nenechal ho být ani po té co ho poslal si sednout zpět mezi publikum. Pak buzík udělal dementní magický trik s Bobovo botou a konec představení. Umím si představit jak spolužáci vybraného studenta neřeknou tomu klukovi jinak než Bob až do maturity. Ani jsem nezmínil tumornost scén kdy si buzík kupoval tričko nebo platil pokutu. Jediná dobrá věc na célé autistické taškařici byla když se anglický buzík omylem praštil do holeně když představoval svůj pseudoparkour. To je tak vše z mého divadelního okénka.