forsberg

Můj autistický synek zbožňuje Coca-Colu. Báječně se po ní totiž krká. Což je jeho oblíbená činnost, obzvlášť v okamžicích, kdy se kolem vyskytují cizí lidé a naděje na naprosté společenské znemožnění vlastní matky tak prudce stoupá. Snažím se jeho spotřebu té nebezpečné věci omezit, ale tuhle bylo ohavné počasí, synek v náladě prachmizerné, i zželelo se mi ho a koupila mu malou lahvičku Coly na cestu domů. Spokojeně popíjel, mlčel, tělesných projevů se poslušně zdržel, inu selanka naprostá. A pak jsme vystoupili z auta, a zrovna míjíme dvě servírky, pokuřující cigárko před barem v naší ulici, když synek předvedl zvuk tak mocný, že se nesl ozvěnou mezi domy a skoro to vypadalo, že tlaková vlna vyrazí okna v horních patrech. A přísahám, nikdy, opravdu nikdy jsem si víc nepřála být neviditelná než v momentu, kdy se mé dítko otočilo se ke slečnám, oněmělým úžasem a nonšalatně pravilo - Jakej by krkanec? Malej nebyl.