Arbiter

Vítám tě Stíne, rysy z pavučin vnímám.

Na zdraví octovým vínem ve džbánu děravém.

 

Kdo pohlédne tvým směrem, zdáš se mu rozostřený,

jak by byl slepý. Jsi ztracen v čase, nezřetelný. Míříš k zapomnění.

 

Světlo plíživé tvůj nebeský příbytek pomalu odkrývá,

sklem obloha klenutá pochmurnou místnost zdobí.

 

Vidím tebe, podušku prašivou a knihovnu dětských snů.

Vše z toho promění se brzo v prach. V jemný prach.

 

Čekals věčně a význam se ztrácí.

Sám už nevíš, že tvá touha jsou bájní draci.

Chtěl jsi je zahlédnout, jen to, nic víc.

Promarnils život, tu hloupost ti vracím.