Pedestrian

8. místo - Prometheus

(2x v kině) Pro většinu lidí pravděpodobně největší letošní zklamání, pro mě ale velká spokojenost. Jsem rád, že se Lindelof pokusil do scénáře vnést nějakou hloubku a přidanou hodnotu (i když otázky nechává většinou nezodpovězené). Mnohem lepší, než kdyby z toho byla čistokrevná střílečka. Jeden z těch filmů, kde mě fakt zajímaly vystřižené scény a kde bych chtěl vidět (neexistující) režisérkou verzi. Scott je pořád áčkař, napojení na Vetřelce důstojné a příslib do dalších pokračování obrovský.

9. místo - Sinister

Scott Derrickson by se měl vykašlat na sci-fi (kterou teď i nově připravuje) a točit jenom horory, protože je to minimálně stejnej borec jako Wan nebo West. Už V moci ďábla zalézalo pod kůži a nejinak je tomu i v případě Sinisteru. Film úspěšně balancuje mezi kriminálkou a hororem, pouští na projektoru velmi znepokojivá videa, děsí lekačkama a v závěru překvapí děsivou pointou. Letošní král hororu.

10. místo - Mezi vlky

Těsně, ale přece. Nezabývám se tím, že vlci tu útočí na lidi a jsou velký jako Jacob. Kdyby to tak nebylo, tak by to přece byla hrozná nuda, nebo ne? Na mě to fungovalo, Neesonovi jsem fandil a finále končí přesně tam, kde má. A kamera v potitulkové scéně také leží přesně tam, kde má!

12. Plavba kolem New Yorku

Předposlední den ve Státech a my stále neviděli ten americký symbol svobody. Vzali jsme si teda lodního taxíka (který je mimochodem také žlutý) za 26 usd a nalodili se v Brooklynu. Naskočit a vyskočit máte možnost v celkem 6 přístavech a lístek platí jako celodenní vstupné. Loď odplouvá každých 45 minut. Mrakodrapy máte jako na dlani, ale Photo Opportunity nastane až u Sochy Svobody, kolem které udělá vodní taxík kolečko (cvak cvak cvak) a my můžeme spokojeně odletět domů s pocitem, že jsme už v New Yorku viděli "všechno". Socha Svobody je samozřejmě krásná a mrakodrapy jsou jako z pohádky ((c) moje babička). Ještě hezčí výhled na Manhattan je ale z New Jersey, když jedete do Lincolnova tunelu, což vám potvrdí i mnozí taxikáři. Toť TOP12 v USA, za níž dělám tlustou čáru.

_______________________________________________________________________________________

THE END

11. Kino

V USA jsem viděl 4 filmy a všechny v New Yorku. Záměrně jsem si vybíral jenom filmy, které v tu dobu ještě nebyly v naší kinodistribuci. 3 snímky jsem viděl na Times Square (Frankenweenie, Sinister, Pitch Perfect) a jeden v Queensu (Silent Hill 3D). Na západním pobřeží USA už jsme žádný jiný film neviděli, protože nejvíce času bylo právě v NY. Premiérový den v USA je, jak všichni víme, až v pátek a podle toho se i odvíjí ceny vstupného. Lístek na Frankenweenieho mě např. v AMC stál pouhých 7 dolarů (film měl v USA 5 dnů po premiéře), zatímco lístek na Silent Hill 3D v předpremiéře celých 17 dolarů. FIlm byl v Kaufman 14 uváděn pouze ve 3D.

V čem se ale nejvíce liší americká kina od těch našich? V první řadě nemusíte chodit k pokladnám a lístek si můžete koupit přes kinoterminál. Využívá toho většina Američanů, čímž odpadají neoblíbené fronty na pokladnách. Kinoterminály bohužel neakceptují mezinárodní platební karty, takže jsme na pokladnu museli tak jako tak. Člověka hned napadne, proč něco takového nemůže fungovat i u nás. Ušetřilo by to čas i práci. Druhou věcí jsou neadresná sedadla. Sály jsou ve Státech tak velké a projekcí je tolik, že asi nikdo neočekává, že by mohly nastat problémy s usazením. Kapacity sálu v AMC se např. pohybují v rozmezí od 50 do 513 míst. Třetí věcí je free refill, což je americký standard, který se v kině vztahuje i na popcorn. :) Takže si z filmu můžete kdykoliv odběhnout a nechat si zdarma doplnit váš popcorn.

Co mě při první návštěvě kina zajímalo, bylo, jak moc se po střelbě na půlnočce The Dark Knight Rises v Coloradu projeví bezpečnostní opatření v sále. A taky že jo. Občas během projekce vešel do sálu někdo z ochranky, rozhlédl se po kině a zase odešel. Kámoš tam měl takhle na vedlejší sedačce položený batoh a člověk z ochranky se za ním byl podívat asi 3x. :D Naštěstí to nebylo jako v klubech, kde chodily gorily s baterkama a svítili si na lidi.

Největší zážitek jsem si odnesl z projekce Sinister v premiérový den. Lístek za 14 babek, projekce od 17:30 a narvaný sál. Trochu jsem se bál publika, protože horory v kině jsou o koule a bál jsem se oprávněně. :) Zase je to o těch skupinkách, i když v USA jinak než u nás (čti bez alkoholu). První čtvrthodinu jim dával celý sáv najevo svou nevoli (shut up!), až nakonec rezignoval. Mě to ale bavilo, ty holky celkem vtipně komentovaly dění na plátně a správně to prožívaly (scéna se sekačkou!). Velmi osvěžující byla i projekce Pitch Perfect, kde si skupinka asi 7 holek sedících pod náma společně zpívala s hlavními hrdinkami. Ony si ale holky v New Yorku běžně zpívají i na ulici, takže je to asi úplně normální. ♪♪

10. Golden Gate
Možná si říkáte, proč sem cpu blbej most. :) Ale stejně jako je Alcatraz víc než jen bývalá věznice, tak Golden Gate je víc než jen most. Na člověka to dejchne a nemůže z něj spustit oči. :)

O San Francisku se říká, že je to nejkrásnější město Ameriky. A něco na tom bude. Měli jsme to štěstí, že jsme tenhle ocelový kolos viděli v celé své kráse, protože obvykle bývá celý zahalený v mlze.

Ani projížďka přes most není zadarmo. Poplatek za přejetí mostu činí 5 dolarů za auto. Fotek jsme tu pořídili snad ještě víc než na Empiru a most si nafotili ze všech možných úhlů. Golden Gate je zkrátka vyhledávaná národní památka, ke které patří i view-pointy, jež jsou obvykle rozeseté po národních parcích.

P.S.: původně jsem plánoval zveřejnit jenom top10, ale bylo by mi líto opomenout ještě dvě věci, tak topku rozšířím na konečných 12. :)

9. Stravování

Kapitola sama o sobě. Pro někoho utrpení, pro jiného ráj. Amerika je národ burgžroutů a nic jiného než právě burger si tu pomalu ani nedáte. A když už se rozhodnete změnit jídelníček a zajdete si místo do fast foodu do restaurace, stejně na jídeláku najdete samé burgery. Měl jsem jich nepočítaně a za celé 3 týdny se mi ani jednou nestalo, že by mi jídlo nechutnalo, nebo mi po něm bylo nedejbože špatně. Špatně vám může být maximálně tak z přežrání, protože porce jsou tu dvojnásobné. :) Amerika je vůbec strašně konzumní země.

K jídlu samozřejmě patří i restaurační servis, který je v USA bezkonkurenční. Obsluha vás usadí, stará se o vás, usmívá se a jakmile si třeba všimnou, že máte už jen půl nápoje, bez váhání vám ho seberou, doplní a přinesou zpět, aniž by vám ho zaúčtovali (a to se mi stalo i ve fast foodu!). Free refill je zkrátka americký standard a je škoda, že u nás funguje jenom v KFC. Další příjemnou věcí je placení, kdy nad váma nestojí pingl s peněženkou jako v ČR, ale peníze necháte hezky na stole a odejdete. Jo, s jídlem roste chuť a tady vám bude sakra chutnat!

Z fast foodů jsme navštívili následující řetězce: McDonald's, KFC, Burger King, Subway, Carl's Jr., Taco Bell, Jack in the Box, Five Guys, Pollo Campero, Sausage Kingdom a další, jejichž názvy už si nepamatuju.

8. Jeden den ve Washingtonu, D.C.

Nejklidnější a nejodpočinkovější den ve Státech. Z New Yorku je to autobusem do hlavního města USA nějakých 4 a půl hodiny za přijatelnou cenu $50 obousměrně. Jak příjemné bylo po několika dnech strávených v hektickém NY vypadnout ven.

Washington, D.C. je krásné město. Čisté, klidné a úhledné. Viděli jsme všechno to podstatné (Kapitol, Bílý dům a Washingtonův monument - ano, i ten. :D). Krásně jsme si odpočinuli v parku, pročistili hlavy a nabrali síly na Times Square, kde nás čekali další nekonečné závody v chůzi. Jo, tenhle den měl něco do sebe. Jako alternativa za Niagáry parádní.

7. Alcatraz

Dospělé vstupné na Alcatraz stojí $28 (Night Tour $35), a i kdyby stálo $200, tak se to stejně musí vidět. V sezóně je Alcatraz Tour často vyprodaná až na několik týdnů dopředu, proto je dobré si lístek zajistit se značným časovým předstihem.

Prohlídku Alcatrazu můžete absolvovat buď po vlastní ose, nebo s průvodcem. Ostrov je volně přístupný a můžete na něm pobýt tak dlouho, jak jen chcete. Loď odplouvá z ostrova několikrát denně.

Před vstupem do prostor bývalé věznice dostanete od personálu sluchátka s audio záznamem (na výběr je až z několika světových jazyků, čeština chybí :-), který vám může dělat společníka po věznici. Většinou velmi zajímavé povídání, ale člověk si chce všechno tak nějak "osahat" sám. Je tu i několik otevřených cel a nechal jsem se zavřít na samotku v Sektoru D. Tajně jsem si přál, aby mě tam zavřeli s jednou Američankou, kterou jsem stalkoval už v přístavu, ale bohužel, šla až po mně. :) Každopádně tma, že nebylo vidět na metr a průvodce dělal, že dveře nejdou otevřít. A zase jsem měl pocit, že tomu snad doopravdy věří. :) Parádní je i demonstrace toho, jak to vypadá, když se v horním patře (které je nepřístupné) všechny cely najednou otevřou a zase zavřou.

O Alcatrazu by se toho dalo napsat spoustu. Jakmile ale budete z ostrova odplouvat, uvědomíte si jednu podstatnou věc, a to, že "Alcatraz is so much more than just a prison."

6. Pařba ve Vegas

Pokud se New Yorku přezdívá město, které nikdy nespí, Los Angeles město andělů a San Francisku město v mlze, tak Las Vegas svému názvu dostává dvojnásob. Moc jsem tomu před příjezdem do města hříchu nevěřil; přece jen bezpečnostní opatření jsou po celých Státech tak obrovská, že člověk může sotva očekávat nějaké neřesti. Jaké pak bylo ale překvapení, když ve Vegas padla noc a na Stripu se to začalo hemžit černýma prostitutkama, dealerama drog, bezdomovcema a jinou havětí. Policie nikde, takže šňupání koksu ze zábradlí no problem, veřejná konzumace alkoholu na ulici a řada dalších hezkých zvyků. Ke své cti jsem odmítl 5 gramů koksu za velmi přijatelnou cenu a jednu černou špínu s luxusní postavou též za velmi přijatelnou cenu. :D

Ve Vegas jsme strávili 2 noci. První noc jsme se rozkoukávali a tu druhou propařili v Koi klubu, který se nachází v horním patře resortu Planet Hollywood. Vstupné 30 dolarů a unlimited drinks. Jenom podotýkám, že v USA jsou mnohem silnější drinky než u nás (samý alkohol), ale také dražší (cenově se pohybují okolo 7-12 dolary). Nikdo z nás dodnes nemá páru, jak a v kolik jsme se dostali na hotel. Nezapomenutelná noc. Vstávali jsme před 10. a v 11:25 nám letělo letadlo do New Yorku. ♥

5. Death Valley

Nic než písek a kamení, sem tam nějaký keř. Vyprahlá země, kde byla v USA naměřena vůbec nejvyšší teplota (56.7 °C) a zároveň druhá nejvyšší teplota na zeměkouli. Během našeho pobytu (polovina října) byla v údolí už "bohužel" docela zima (33 stupňů ve stínu) :-) Jo, není tu nic, ale zároveň je tu všechno. Když člověk vyběhne doprostřed pouště, která leží pod úrovní mořské hladiny, pod nohama se mu propadá písek a před ním se rozprostírá neskutečný výhled na všechny světové strany, chce se mu až skoro brečet štěstím. Rozhodně jeden z top all time zážitků. Tuhle zajížďku cestou do Vegas by bylo škoda minout.

4. Universal Studios

Někde tady jsem si začal uvědomovat, že Američané naprosto věří v to, co dělají a jsou v tom nejlepší na světě. :) A je jedno, jestli vás pracovník atrakce Transformers 3-D navlečený v úboru mariňáka za trvanlivého povzbuzování nahání do vozíku nebo si společně s posádkou člunu na přání průvodce džunglí v Disneylandu svorně přísaháte, že se všichni vrátíte naživu. :)

Vstupné do Universal Studios stojí $80, přičemž se vás na pokladně ještě pro jistotu 3x zeptají, jestli raději nechcete lístek za  $129, abyste se vyhli frontám na jednotlivé atrakce. Tohle by se určitě vyplatilo v Disneylandu, kde jsme toho víc pročekali, než projezdili, ale určitě ne v Universalu.

Z atrakcí největší pecka Jurský park, na jejímž konci každý odcházel turch a v naprosté euforii. Málem jsem tam ztratil sluneční brýle tzv. on the house. Mumie průměrná a Transformers 3-D by byla bomba, kdyby atrakce fungovala. Hned po nás ji radši zavřeli a jako omluvu jsme přijali preclíky. :D

Prohlídka po studiích je pak splněný sen pro všechny filmové fandy. Když projíždítě lokacema, kde Hitchcock natáčel Psycho a na vlastní oči vidíte motel a dům na kopci, vilovou čtvrť ze Zoufalých manželek, jezero z Čelistí, místo letecké havárie z Války světů se všema nezbytnýma proprietama atd. atd., můžete šťastně zemřít. :)

3. Výhled na noční New York z 86. patra Empire State Building

Druhý největší wow efekt. Dospělé vstupné do 86. patra stojí $25 a $42 do 102. patra. Bezpečnostní opatření jsou na Empiru stejná jako na letišti a stejně tak dlouho i trvá, než se dostanete nahoru. Právě cestou na observatoř je vidět, kolik lidí je v USA zaměstnáno na všech možných pozicích.

Pohled z Empire State Building je úchvatný a i přes chladné počasí a silný vítr jsem na vyhlídce vydržel asi půl hodiny, než jsem se stačil nabažit nočního New Yorku. Cestou zpět vás provedou všema možnýma cestama (EXIT vede jako vždy přes suvenýry (takhle je to i na Alcatrazu nebo na bitevní lodi). Mají to vymyšlené, než vás vyplivnou ven.

2. projížďky po Los Angeles kabrioletem

Když jsme si po přistání v L.A. poprvé nasedli do nově půjčeného Chryslera 200 v kabriu, stáhli střechu a vydali se směr náš hotel a těsně nad námi proletělo letadlo, zaplavila nás euforie. Venku přes 30 stupňů ve stínu, silnice lemovaly palmy a úhledně upravené ulice, bylo to jako ve filmu. California dreamin' mohla naplno začít.

P.S.: Los Angeles je strašně roztahané velkoměsto a pro Američany je třeba vzdálenost 50km kousek. Všechno je tu daleko a jinak než bez auta to ani nejde.

V USA jsem strávil tři týdny a podíval jsem se na obě dvě pobřeží (východní i západní). Navštívil jsem celkem 4 státy (New York, New Jersey, Kalifornii a Nevadu) a 6 měst (New York, New Jersey, Washington, D.C., Los Angeles, San Francisko a Las Vegas). Amerika je úžasná země. Jiný svět. O několik desítek let před náma a v myšlení a v chování lidí nedosažitelná. Velice rychle se tam zvyká a o to horší je pak návrat do reality.

Top 10 toho nejlepšího, co mě cestou za "americkým snem" potkalo:

1. poprvé vystupuju ze žlutého taxíku na Times Square

Wow efekt číslo 1. Když vás cestou z letiště JFK asi dvacet minut vezou na Manhattan a vy jen z okýnka taxíku míjíte krajinu ne nepodobnou tomu, co můžete vidět třeba u nás v Praze (šedivé baráky) a pak se z ničeho nic ocitnete na slavném Times Square plném svítících billboardů, reklam, obrovských mrakodrapů, tisíce lidí všech národností světa, stovky žlutých neustále troubících taxíků, je to šok. Jo, posral jsem se. :)

Krásně to napsali na novinkách.cz:

Poprvé mezi mrakodrapy

Strávit pár dní v New Yorku by si měl alespoň jednou za život vyzkoušet každý z nás. Nevtíravá přátelská atmosféra si podmaní i ty, kteří přelidněné metropole příliš v lásce nemají.

Pocit, když se člověk poprvé ocitne v centru města mezi více než 200metrovými mrakodrapy, je omračující a při vzhlížení do těch nekonečných výšin se nám může pěkně zatočit hlava!

Ta hra mohla být skvělá a mohla z ní být trvalka na mnoho let dopředu. Bohužel všechno sráží zkurvená aukce. Ano, najdou se názory, že vás tam nikdo nenutí, jenže stejně tak můžu oponovat, že bez aukce se prostě člověk dál nedostane (ve hře padají samé crapy) a skončíte tak někde na začátku obtížnosti Hell. A především: aukce je ve hře po ruce a na očích, je součastí hry samotné. Hledání lepších předmětů je přeci ten hlavní důvod, proč hodiny klikáme a zabíjíme monstra po stovkách. Kde je soutěživost, když si dnes kde kdo za pár tisíc zlaťáků koupí na aukci item lepší, než vy najdete za nespočet nahraných hodin?

S DIII jsem už skončil a nehodlám se k němu vracet. Postavy Barbara a Monka jsem vytáhl na maximální 60. úroveň a s Barbarem jsem se dostal do druhého aktu obížnosti Inferno, kde končí i většina hráčů. Tam se bez aukce totiž neobejde už vůbec nikdo a bez resistancí 700 nepřežijete déle než pár vteřin.

http://eu.battle.net/d3/en/profile/Pedestrian-2211/hero/1850760

Období, kdy se filmy stávají zbytečnými a nepodstatnými a posouvají se až na druhou kolej. Byla to nádherná olympiáda. Ta nejlepší ze všech!

Co nejvíce zaujalo:

- plážové volejbalistky Sluková + Kolocová

- americký basketbalový "dream team" (hlavně ta neskutečná pětiminutovka v semifinále s Argentinou)

- běh na 10km muži, běh na 5km ženy, mužský maraton, 100m muži, 200m muži, 4 x 100m muži

- finále vraždění neviňátek Serena Williamsová vs. Sharapovova

- horská kola

- francouzské basketbalistky (Dumerc, Yacoubou)

- finále v pětiboji

- Bolt na pokoji se třema švédskýma házenkářkama

- doslova Hody Špotákové

- předávání medailí našim (zase jsem to všechno obulel)

- závěrečný ceremoniál

Co naopak zklamalo:

- fotbal. Naprosto otřesný. Kdy olympijský výbor konečně pochopí, že fotbal nemá na olympiádě co dělat?! Na olympiádu přece patří ti nejlepší, tak proč máme koukat na výběry do 21 let? Olympiáda je o hvězdách a jeden Neymar to nespasí. Jsem pro zařazení plážového fotbalu/nohejbalu nebo fotbalu v kleci na úkor velké kopané.

- muži oštěp. Teda že budou ve finále všichni házet tak málo jsem fakt nečekal.

- stolní tenis ženy. Nizozemka Li Ťiao, Španělka Yanfei Shen, Němka Wu Ťia-tuo, která ve třetím kole porazila naší Vacenovskou, samozřejmě trénovaná čínskou trenérkou a nepřekvapivě obě dvě hovořící čínsky. Prostě Němky jako poleno. S tímhle se fakt něco musí udělat.

- české holínky

Jak již mnozí víte, v neděli otevřelo své brány staronové multikino v Hostivaři (to je Praha 10). Vzhledem k tomu, že kino je vzdálené 7 minut autobusem nebo 20 minut pěší chůze od mého bytu, bylo záhodno ho co nejrychleji „otestovat“. Naposledy jsem byl v Hostivaři před jeho dočasným uzavřením pravděpodobně na Nezvratném osudu 5 ve 3D v říjnu loňského roku. Tou dobou už to s multikinem šlo z kopce, protože do něj začalo chodilo čím dál tím méně lidí a postupně se i přestávaly promítat blockbustery a hrálo se převážně pro rodiny s dětmi. Takže zajít si na premiéru čehokoliv (!) bylo takřka nemožné. Dnes už se ale multikino chlubí titulem nejmodernějšího multikina v Praze. Je tomu ale skutečně tak?

Vzhledem k suššímu filmovému období jsem se rozhodl zajít podruhé na Promethea. Ne že by ten film byl tak dobrý, ale pořád je natolik dobrý, abych si na něj mohl zajít podruhé. A dojem? Výborný. Je znát, že spuštění provozu multikina bylo trochu předčasné - zatím pořadatelům nefungují systémy, tudíž není možná online rezervace či rovnou nákup vstupenek přes internet, lístky se přímo na pokladně ručně vypisují (!) na kus papírku (viz obrázek dole) a monitory s vysílacími časy hraných filmů zatím stále neběží. Teď ale několik důvodů, proč je tohle multikino skutečně nejlepším multiplexem v Praze a proč už nikam jinam chodit nebudu:

(částečně převzato z oficiálních stránek multikina)

1. kino prošlo komplexní modernizací a nyní je vybaveno zbrusu novými sedadly, plátny a veškerým dalším zařízením.

2. Premiere Cinemas Park Hostivař je prvním multikinem v České republice s kompletním vybavením v rozlišení 4K

3. Zvuk bude ve všech sálech 7.1

4. Kinosály jsou plně klimatizované - možná az moc, chvílema jsem klepal kosu :)

5. Levné pondělky - lístek na 3D za 159,- Kč

6. Dostupnost - samozřejmě jak pro koho :)

Dojem z Promethea jsem měl vynikající. Obraz ostrý jako břitva, 3D nerušeně vtáhlo do děje, dříve neslyšitelné zvuky (přelévání černého DNA slizu ve zkumavce) a výrazné dunění (pád lodi). Není pochyb o tom, kam si příště zajdu na nového Spider-Mana, Temného rytíře ad.

Chcete vědět víc? Určitě zajdětě!

Jen pro srovnání:

rok 2008: ? dnů - 13 filmů + 4 krátkometrážní - nejlepší film Božský

rok 2009: ? dnů - 7 filmů - nejlepší film Žízeň __ tenhle ročník si už moc nepamatuju, ale vím, že to byl rok T.M.Y.

rok 2010: 8 dnů - 16 a 1/2 filmů - nejlepší film Picco

rok 2011: 5 dnů - 13 filmů - nejlepší film Kůže, kterou nosím

Moc se z toho vyčíst nedá, snad jen to, že déle než 5 dnů bych už ve Varech nevydržel a že 3 filmy na den je mé maximum. Letošní rok byl asi nejsilnější na filmy (nový Dardennové, Almodóvar, půlnočky Seznam smrti a Útok na věžák, nádherná restaurovaná kopie Markéty Lazarové a těžko postřehnutelná restaurovaná kopie Taxikáře). Letos jsem se ani moc nevylil, pokud nepočítám snídání šampaňského po ránu a bezprostřední návštěvu Kůže, kterou nosím. 1 lístek jsem vyhodil (od darovaného lístku na kozy nekoukej), aniž bych ještě věděl, jaká to bude pecka: http://www.csfd.cz/film/298310-on/.

Ještě jsem se nepochlubil, že jsem vyhrál sázku č. 2. Sucker Punch po 500 hodnoceních zůstal v modrých barvách a Rob Roy za to zaplatil Thorem. V pořadí již třetí sázka (oznámí letos Tarantino svůj nový film?) je pomalu na spadnutí, ale stále není nic oficiálního. Jak uvedl sám Tarantino v jednom rozhovoru: " I just wrote it Tuesday. I wrote it Tuesday. I'm not even directing it yet! I just wrote a script Tuesday, all right? It's just a script. A piece of paper, a lot of pieces of paper. 366, to be exact."