AgnesDee

Třetí díl After je opravdu zajímavý případ. Na jednu stranu se jedná o příběh o hrozném disfunkčním vztahu, který měl skončit dřív, jak začal. Na druhou stranu se jedná asi o nejlepší adaptaci knihy z celé série (a to ještě nevyšel čtvrtý díl). Úspěch avšak není v tom, že věrně přenesli příběh z knihy do filmu, ale že došlo k podstatným změnám, které příběh spíše osvěžily a vymanily ho z bludného kruhu, ve kterém se kniha motala. Odstranili spoustu nepodstatných postav, podzápletek, které byly spíše nechutné, než romantické, a vztah Hardina a Tessy dostaly přesně na tu úroveň, na které měl skončit - víceméně se z nich stal ucelený pár, který si přeje jen to nejlepší a navzájem se podporují. 

Kniha byla z celé série ta nejtlustší a, jak už jsem avizovala, obsahovala spoustu zbytečných pasáží - například pasáž, kdy jdou Hardin s Tessou na párty za svými college kamarádíčky, Tessu tam její "kamarádka" nadroguje a pak ji skoro znásilní. Už jen jak to tady píšu, tak je mi zle. Pak je tu podzápletka s milostným trojúhelníkem mezi hlavní dvojicí a vedlejší postavou Zedem, který nebyl už ani v minulém díle a bylo to dobře. Jejich vztah-nevztah a žárlivost byl jak páté kolo u vozu - zbytečný a nepromyšlený. Tady ho nahradili číšníkem Robertem, který je v knize taky a dává větší smysl v ději. 

Pak jsou tu ale pasáže, které čerpají z knihy, ale nikde ve filmu, a ani v těch předchozích, nemají žádný základ, tím pádem pro některé diváky musí vypadat zmatečně. Například ve scéně, kdy Hardin doveze Tesse do Seattlu její "deník" (nevím přesně, jak to nazvat). Nikdy ji totiž nevidíme nic psát. V knize je to sešit do semináře, kde měli psát o svých niterných pocitech (už si bohužel nepamatuji kontext), Hardin ho našel a přečetl ho. Ke zpytování svědomí sice dojde, ale působí hrozně divně. Dále je tu scéna, kdy Hardin z ničeho nic začne chodit boxovat. V knize dá Tessa Hardinovi poukázku na kick-box jako dárek, ale tady prostě najednou začne chodit. Některá rozhodnutí prostě nemají background, nevidíme proč se postavy takto rozhodují, jako by chyběly některé scény. Jsou to sice prkotiny, ale i ty nejmenší detaily, které by jinak zbytečně prodlužovaly stopáž, jsou důležité.

Celkově se ale asi jedná o ten nejméně cringe film z této série. Tvůrci museli prostě pracovat s příběhem na stejné úrovni jako Padesát odstínů a myslím, že se jim to celkem povedlo.