Lachtaan

Znáte ten pocit, kdy vás film uchvátí už jen svou prostou synopsí a i když třeba neoplývá zcela největšími čísly, chcete jej zkusit jen na základě setsakra poutavého popisu? S blížíčím se uvedením dva roky starého dramatu Kde zpívají raci na Netflix jsem si to uvědomil právě u tohoto neprávem trochu opomenutého snímku, protože třebaže jsem film viděl už téměř půlroku nazpátek, kdy se dostal do první české VOD distribuce skrze HBO Max, tak mě ta až poetická synopse dostává do kolen i nyní. Asi to ani nedokážu racionálně vysvětlit, ale shledávám prazvláštní tajemno ve větě "o dívce, která až do dospělosti vyrůstala sama v nebezpečných mokřinách Severní Karolíny". Pravděpodobně na mě působí tajemnost oněch mokřin, stejně tak jako Severní Karolíny, coby státu, o němž vím jen to, že o něm moc nevím.

Přitom film je vážně skvělý, vůbec jsem u něj neuvažoval, zda udělit onu 5. hvězdu či nikoli, vychválil jsem u něj především poutavé finále, čímž příliš filmů bohužel neoplývá a Daisy Edgar-Jones zase prokázala, že ji chci mezi vystupující hollywoodskou generací brát vážně a vídat co nejčastěji. A jak už jsem také zmínil v recenzi pod filmem, začínám mít čím dál tím větší chuť obstarat si knižní předlohu.