giblma

Našla jsem svůj festivalový deníček a tady je pár fragmentů (ze setkání se slavnými osobnostmi):

 

Čtvrtek: chcípám, propadám zoufalství a chce se mi brečet. Naštěstí šatna ve výsledku zabrána a najíždím na autogenní tréning, že všechno bude krásné a zalité sluncem. A taky, že jo! Dodávka underground stage s třema točícíma se cédama a nejlepší pártoška na Jihlavě evr, atmoška jak kráva! M83 by nás určitě všecky chtěli do klipu, kontrolovali nás všichni!

 

Pátek: Autogenní tréning funguje, na otázku, co na Ji.hlavě dělám, odpovídám, že o tom nechci hovořit. To ve všech podněcuje zvědavost. Jsem kámoška s Kamilem Filou. Přišel si ke mně pro akreditaci (tajemství odhaleno!) a hledal nějaký asi svůj novinářský průkaz. Zde je přepis našeho přelomového rozhovoru, který dokazuje, že už sme fakt kámoši:

Giblma: "Dobrý den, já už vás hledám!" (zatímco projíždím vytisklé akreditace)

Fila: "Dobrý den! Vy mě znáte?"

Giblma: "Ano! ... Prosím!"

Fila: "Děkuji! Nashledanou!"

Giblma: "Nashledanou!"

Přijeli mí felas, chcem tančit, jenom není kde tančit, což mě hrozně mrzí, vzhledem k tomu, že s sebou mám mého nejoblíbenějšího tanečníka. Chytám tklivou náladu a v jednu chvíli dokonce brečím na schodech v dékáóčku. Být citlivé děvče je holt těžké...

 

Sobota: Tanec, tanec tanec, jen toho rapujícího Lišku si Kobza mohl odpustit. V rámci volebního bojkotu se jdu uklidnit adekvátním množstvím cigaret a tak úplně po haluzi se seznámuji s mým oblíbeným haluzovitým zdejším uživatelem.

 

Neděle: Nenadálé setkání po dvou letech, spousta vína a intelektuální debaty v zašité chodbě Dko. Můj společník je synem slavného otce a tahá zábavné historky o Juráčkovy a Menzelovi (Klein mě tolik nenadchnul). Zamáslení stanu a Dkóčka taky. Jen ten Lou Reed mohl počkat a taky úplně nebylo potřeba, aby sněžilo.

 

Pondělí: napnutí sil k poslednímu výkonu, který už jako fakt nešel. Jan Gogola ml. se mnou hovoří a nechce vrátit Blatného, co mi po dávném bujarém večeru v Leči dal či půjčil. Hodně neokouzluju přispěvatele na 1000 věcí co mě serou a nějaké psavce pro Maxim. Peťa Marek se sice tváří, že by to eventuálně šlo, ale ten večer ho zase neokouzlím. Poslední den festivalu totiž šarmem a inteligencí Giblma nesrší.

 

Po hrozně dlouhé době nemusím psát, že stárnu, divoké to bylo.