Publicación en el diario más reciente (16)
Houbičky
Vždy když se topím nebo nemůžu usnout, začnu číst nějaké brutálně procítěné sonety. Bylo mi to doporučeno kamarádkou, která studuje cvokaře na upolu a která tím potlačuje své chronické deprese. Já teda deprese nemívám, ale musím si tu pro příští generace zapsat, že je to opravdu fajn čtení. Poa už mám projetého a prokletí básnici mi upřímně moc nejedou tak jsem si koupil Houby z Yuggothu od Láskotvůrce. Myslím tedy, že teď už můžu před lidma hrdě prohlašovat, že jsem houbař. Jen to s těma houbama nesmím moc přehánět nebo si vyvolám existencionální krizi :)
Spánek tě, chlapče, vezme v objetí,
dvacet šest tisíc roků přeletí
a já se zase vrátím sem,
kde nyní hořím plamenem.
Jasnou noční oblohou
budou jiné hvězdy plout,
hvězdy, které zkonejší
a dají zapomenout...
Pokud tohle čteš, tak ti přeju ať se ti všechno povede.
