Nach

A máme tu konec dalšího filmového roku. Byl to rok na filmy bohatý. Zažili jsme zklamání, vzestupy starých značek. I pády jistot. V tomto souhrnném článku dostane prostor hlavně to nejlepší, co jsem za uplynulý rok 2014 mohl vidět. Ale i mi dovolte jmenovat jeden z těch nejslabších kousků.

Samozřejmě jde o nejslabší film, který jsem viděl. Většinou se filmům mimo můj vkus vyhýbám, ale i přes tuto skutečnost natrefím na odpad, u něhož lituji časové investice. Letos to vyšlo na Divergenci. Jak moc pro mě špatný tento film byl? Posuďte sami...

 

Poslední místo: Divergence, režie: Neil Burger
Opravdu dílo nepovedené. Zklamání, promrhaná šance na zajímavé scifi. Knihu neznám, ale zde se hodnotí film. První polovina snímku měla jakýsi drive, který navíc povzbuzovala trefná skladba od Woodkids: Run boy run! ovšem jak jde čas, ty dvě hodiny neutíkají, ba se vlečou příšerným tempem. Postavy jsou nezajímavé. Jejich psychologický vývoj jim nevěřím, stejně jako jejich chování a i to herectví. Vše jsem již v obměněné podobě viděl lépe u jiných, stejně průměrných snímků. Další pokračování se odvážím zhlédnout jen na případné doporučení lidí, které mám v oblíbených. Jinak s touto sérií končím. 45%

 

Nyní již na to nejlepší v uplynulém roce. Zde máme desítku toho nejlepšího, co mé oko zhlédlo...

 

10. místo: Exodus: Bohové a králové, režie: Ridley Scott
Tak po spoustě negativních recenzí, které mé očekávání snížily na minimum přišlo obrovské pohlazení po duši. Exodus: Bohové a králové je řemeslně kvalitním a herecky excelentním počinem. Ridley Scott to opět dokázal. U mě po Gladiátorovi jeden z jeho nejlepších historických filmů. I přístup k tématice mi byl velice sympatický a vykreslení Mojžíše jako muže, který se stal obětí vlastního bludu mohlo být v tomto bodě ještě více radikální. Deset ran egyptských je vykresleno tak, jak se mohly racionálně stát, čímž není vyvrácen onen božský zásah. Naopak, i ten je zde přítomen (i když jedna rána již byla vyhraněna čistě do sféry zázraku). 3D filmu (viděno v Cinestaru): Třetí rozměr je zde velice povedený, ovšem hodně tmavý. Nemohu říci jestli jde o chybu filmu či promítání, ale celý snímek by potřeboval tak o patnáct procent zesvětlit. I tak jsem si ho užil a hloubku vnímal po celou dobu. Ta zde opravdu i kvalitě snímku prospívá a pokud chcete tento film vidět, pak hlavně (pokud je možnost) ve třetím rozměru. Já jej rozhodně doporučuji! 80%

 

9. místo: Labyrint: Útěk, režie: Wes Ball
Musím přiznat, že Wes Ball ukázal, že má režisérské koule. Už jeho kraťas Ruin naznačoval, že to s akčními záběry umí a Labyrint: útěk není výjimkou. Ovšem krom povedených akčních momentů jsem si liboval i v psychologii postav. Charaktery se sice nějak nevyvíjí, hrdinové zůstávají vlastně stejní, ale i tak jsou jedinci uvnitř bludiště tak různorodí, že není třeba se obávat nudy. Wes Ball a předně autoři scénáře se s postavami nijak moc nemazlí. Opravdu zde puberťáci neumírají pomálu a některá úmrtí jsou podána velice emotivně (rozhodně emotivně na film do 12 let nevhodný). Další plus tohoto snímku tkví v tom, že hlavní hrdina není nějaký vyvolený, jak to bylo v hloupé Divergenci nebo stupidním Mortal Instruments: Město z kostí. Je jen dalším klukem s vlastní osobností mezi jinými kluky s vlastními osobnostmi, kteří též vědí jediné: své jméno a co je čeká v Labyrintu. Ke konci, když už to vypadá, že dostaneme odpovědi, přichází skoro finální zvrat, jenž mi jako jediný opravdu nedává logiku od A do Z. Díky bohu to není nic závažného a hned po tomto zvratu přichází zvrat jiný, jenž mě velice natěšil na pokračování tohoto snímku, které se díky bohu připravuje. Rozhodně doporučuji návštěvu kina. 80%

 

8. místo: Hobit: Bitva pěti armád, režie: Peter Jackson
Tak a je konec. Hobit se nám uzavřel a zanechal ve mě smíšené pocity. Bitva pěti armád není dokonalým fantasy filmem. Rozhodně ne snímkem, kterému bych dal maximální hodnocení. Z trilogie Hobit však jde o nejlepší díl. Akce je zde častým pojmem. Je vydařená a natočená s umem, který tak miluji u Pána prstenů s přidanou hodnotou v digitálních efektech, což ne vždy je pozitivum. Akce jsou přehledné (často záběr jeden proti jednomu), většina postav zapomenutelná (nyní i samotný Bilbo Pytlík) a veškerá pozornost zde se soustředí na Thorina Pavézu jehož charakter se zajímavě vyvíjí. Naproti tomu Šmak umírá ještě před titulkem "Bitva pěti armád" a jedna z nejlepších scén: setkání se Sauronem vyvolává nelogičnost v Pánovi prstenů: Společenstvu prstenu (tam stále byl návrat Saurona nejistý). Oněch nelogičností mezi Hobitem a Pánem prstenů zde ekvivalentně roste. Například zmínkou o Aragornovi jako chodci... (Bilbova výprava k Osamělé hoře proběhla roku 2941 třetího věku a Frodova výprava za zničením prstenu až roku 3018... počítám tedy, že Aragorn narozen 1. března 2931 v Hobitovi ještě hraničářem ani nebyl). Ve výsledku třetí Hobit není špatným filmem. Z filmů ze světa Středozemě jde o průměrný kousek. Z filmů o Hobitovi je však dílem nejlepším. 80%

 

7. místo: Strážci Galaxie, režie: James Gunn
Přiznávám, že Strážci Galaxie u mě neměli lehkou pozici. Má averze vůči Marvelovkám je známá, ale svou reputaci si napravili výborným Captain Amerika: Návrat prvního Avangera a ve výsledku i Strážci Galaxie nejsou zklamáním. Jediné, co mě na nich mrzí je fakt, že sázejí až moc na jistotu a zaběhlé Marvelácké standardy z nichž ani na okamžik nevybočují. I přesto však jde o nadprůměrný snímek, který si své vysoké hodnocení zaslouží. Postavy jsou charakterově zajímavé. Svět je uvěřitelný. Zábavnost marvelácká. Rozhodně jeden z nejlepších projektů od této comicsové firmy roku 2014. 80%

 

6. místo: Výchozí bod, režie: Mike Cahill
Technickým zpracováním i atmosférou mi to místy připomínalo rok starý snímek: Lásky čas, ovšem pouze jen technicky. Výchozí bod má blíže ke snímkům koketující s myšlenkou nesmrtelnosti duše a reinkarnace. Nutno podotknout, že k této myšlence se postupně (jak plyne stopáž) dostáváme skrze žánrové změny. Nejprve tu máme melodrama, kde začínající vědec najde krásnou slečnu a zamilují se do sebe. Náhoda tomu chce, že se po prvním setkání opět najdou a máme tu vztah prolnutý filozofií o směřování života. Tato melancholická (proti melancholii ve filmu nemám nic, ostatně Lásky čas si ode mě odnesl plný počet hvězd) část filmu je dle mého nejslabší. S postupujícím časem však kvality Výchozího bodu rostou. Druhá část filmu je detektivním hledáním stejného páru očí. A tedy i odpovědi na otázku, která vzniká s koncem melodramatické části (nebudu spoilerovat). Jelikož v tomto bodě postavy směřují ke konkrétnímu cíli a mají méně času filozoficky debatovat, stopáž utíká daleko rychleji. Dokonce opustíme lokace města a vydáváme se i mimo americký kontinent. Co se postav týče: hlavní i vedlejší své úlohy zvládají na výbornou. Casting byl též trefný. Hlavní hrdinové se postupem času vyvíjejí a tento jejich soukromý, profesní i partnerský vývoj je hlavním hybatelem děje. Ve výsledku Výchozí bod není filmem, který by se snažil aspirovat na Oscara, ani dělat revoluci v kinematografii. Jde spíše o artově pojatý snímek se zajímavou myšlenkou, kterou rozvádí a následně nechává diváka odpovědět si sám. 80%

 

5. místo: X-Men: Budoucí minulost, režie: Bryan Singer
Tak tohle bylo spolu s První třídou to nejlepší X-Mení dobrodružství, na které jsem čekal. Snímek má drive, postavy se zajímavě vyvíjejí a komornější scény střídají akčnější pasáže v příjemných intervalech. Scénáristé věděli, kdy je třeba změnit pole působnosti a místo rozkrývání charakteru nasadit svižnější tempo. Propojenost s minulými filmy je o něco důraznější, než v První třídě, takže znalost X-Mení série je zde plusem. Jedinou vadou na kráse tak zůstává několik nelogičností. A to právě s ohledem na minulé filmy. Přesněji řečeno na jeden film: X-Men: Poslední vzdor. Magneto ve zmíněném filmu z roku 2006 přijde o své schopnosti a náhle je zde má. Kitty Pride má v Budoucí minulosti schopnost vracet mysl zpět v čase, ovšem v X-Men: Poslední vzdor mohla "akorát" procházet věcmi a zdmi. A poslední otazník mám nad tím, kdy přesně a jak spolu začali Magneto a Xavier opět spolupracovat. Navíc s ohledem, že jeden nemá mít své schopnosti (Poslední vzdor) a druhý již nemá být vůbec naživu (též Poslední vzdor). Nicméně i přes tyto kiksy film odsýpá a oněch 132 minut uteče jako voda. Za mě velká spokojenost a ta pátá hvězda unikla jen o chlup. P.S. Moc mě zajímá, jak se změněnou budoucností nyní autoři dalšího filmu naloží. Otevírají se jim velice zajímavé cesty. 84%

 

4. místo: Na hraně zítřka, režie: Doug Liman
Na hraně zítřka je jedno z nejlepších scifi tohoto roku. Přesně ten typ filmu u kterého se nejen muži mění opět v ty malé štěstím učurávající caparty, co si výskají, pískají a smějí se nejen u každé správně vygradované scény. Dospěleji řečeno: Na hraně zítřka je scifi, které si udrží divákovu pozornost a moc dobře ví, kdy a kam odbočit, aby se fanoušek nezačal příliš nudit. Kolotoč: „Žít! Zemřít! Znovu!" zde funguje na výbornou a ty dvě hodiny utečou jako voda. Časové kiksy v logice se tu a tam objeví, ale nejde opravdu o nic, co by kazilo kvalitní dojem z tohoto působivého scifi snímku. A teď mě omluvte, jdu si vyměnit plenky, posbírat zuby, které mi vypadly, jak spodní čelist spadla pod sedadlo a oči zasunout zpět za oční víčka. 85%!

 

A máme zde finálovou trojici. Hned třetí pozici obsahuje film, u kterého jsem ani neplánoval návštěvu kina. Ještě štěstí za dobrou kamarádku Hanku, která mě na něj vytáhla.

 

Bronz získává: Zmizelá, režie: David Fincher
!POZOR NA MOŽNÉ SPOILERY V KOMENTÁŘI! Páni!!! Tomu říkám film, na který se bude vzpomínat i za desetiletí. A pokud tomu tak nebude, tak se na ČSFD začne hodnotit i šestou hvězdou! Jen aby jste věděli jaká je pravděpodobnost této varianty. David Fincher natočil drama aspirující na Oscary. Minimálně pro Rosamund Pike (v roli Amy) bych jednoho plešouna střelil, aby si jím poté zinscenovala znásilnění a Fincher následně natočil film o tom, jak si jedna výborně zahraná postava pohrává s diváky, kteří následně zlatého plešouna (Oscara) odsoudí na smrt a nahradí ho bustou Rosamund Pikové. Knihu jsem nečetl a kdyby nebylo Arsi007 nikdy bych na tento film do kina sám nešel. Díky tomu mi však neunikl jeden z klenotů letošního roku. A v dramatickém žánru klenot posledních let. Soundtrack je skvělý. Herecké výkony Oscarové. Vývoj charakterů postav i děje dravý a i přes dlouhou stopáž a množství zvratů smysluplné. Pane Finchere, paní Gillian Flynchová, páni herci i všichni ostatní herci... smekám. A jdu se pomodlit do kostela, abych partnerku ve stylu Amy nikdy nepotkal a vyhnul se jí ve vzdálenosti dvou států velikosti Ruska. 90%

 

Stříbro si odnáší: Interstellar, režie: Christopher Nolan
Připusťme si fakt, že Christopher Nolan je režisérský bůh. Jeho filmografie v níž číhá Memento, Insomnie, Dokonalý trik, Batman začíná, Temný rytíř, Temný rytíř povastal, Počátek, dostala dalšího parťáka v podobě jednoho z nejlepších scifi posledních let: Interstellar. Další filozofické pojednání: tentokrát o rodinných hodnotách, touze přežít, záchraně lidstva, ždímá maximum, kvůli kterému začal film existovat. Opravdu toto je jeden z filmů roku, který se vyplatí vidět na velkém plátně s dokonalým zvukem. Přesto však jednu subjektivní výtku k němu mám: nedaří se mu přenést emoce z hrdinů na mě. Jako bych četl geniálního Kafku, jenž za každých okolností zůstává striktně objektivní a nedovolí mi soucítit s hlavním hrdinou (například v Proměně). Přesto však během sledování tohoto filmu si připadám jako vesmírný objevitel, který se vydal daleko za hranice naší galaxie najít nové místo pro život. Za toto dobrodružství Nolanovi i ostatním tvůrcům děkuji. Zároveň se těším na další snímky od tohoto plodného autora. Pro mě určitě jeden z TOP 3 filmů roku 2014. Po druhé návštěvě kina hodnocení podtrhuji a říkám... líbí se mi to čím dál tím více... 90%!

 

Zlato vyhrává: Úsvit planety opic, režie: Matt Reeves
Nemohu si pomoci, ale když vezmu novou opičí mytologii, líbí se mi daleko více, než ta původní (jestli nesouhlasíte, odvolávejte se třeba k soše svobody zabořené v písku). Musím přiznat, že příběh z drtivé většiny vyznívá velice realisticky a sám jsem si po studiích o zániku kultur říkal: "ano, takhle přesně by to mohlo probíhat s lidstvem, kdyby prožívalo svůj další civilizační úpadek." Prostě jde vidět, že scénáristé věděli od prvního filmu co píší, a tak celý příběh o opicích obdařených inteligencí posouvají dál. Nechci se tady rozepisovat, jak opice byly skvěle udělané. Jak Andy Serkins Caesara zahrál na výbornou. Ani, že toto bylo herectví o opicích a nikoli o lidech. Tohle vše už jste jistě slyšeli i jinde. Já tady uvedu své důvody proč si myslím, že si Úsvit planety opic zaslouží být na stejné škále v hodnocení jako Zrození planety opic. Oba filmy do sebe zapadají jako skládačka do puzzlí. Obě řeší zásadní filozofická dilemata. Zde konkrétně: můžou dva odlišné světy (lidský a opičí) koexistovat vedle sebe? Je vůbec možné v reálném světě vybudovat společnost a kulturu na morálních základech? Jsou inteligentní tvorové (zde opice) vůbec schopny žít mírumilovně nebo jako lidstvo spadne do víru násilí a boje o moc? Jde spolu s vysokou inteligencí a vědomí sebe samého i boj o moc? Tyto Adlerovské otázky a spousta jiných se vynořují s tímto filmem a bohu dík na ně i dává odpověď. Matt Reeves je navíc génius přes budování vztahů, napětí a atmosféry. Jeho obsazení bylo skvělým tahem a už se nemohu dočkat pokračování. Tento film si zcela určitě pořídím na Blu-Ray, protože splňuje vše, co od kvalitního snímku čekám. A zde je vše nejen kvalitní, ale i fungující. Dost chvalozpěvů, které si dle mého tento film zaslouží a hurá do mé síně excelentních, pětihvězdičkových filmů. Mimo jiné ten soundtrack je geniálně trefný. Nejlepší kamerový záběr filmu: otáčející se dělo jedoucího tanku, jak zabírá veškeré bitevní hrůzy ve 360 stupňové otáčce. Výsledný verdikt: 95%

 

To byla TOP 10 nejlepších filmů za rok 2014. Pevně věřím, že rok 2015 přinese podobné množství kvalitních počinů a co nejméně odpadních snímků, do kterých by diváci investovali svůj volný čas. Nechť doba budoucí přinese nám filmovým fanouškům jen samé kvalitní kousky.