MiaMahoney

Jsem anglofilka (ne, v tom slově není "c"). Vědí to o mě mí přátelé, rodina, kolegové... Odkud se má anglofilie vzala by bylo na delší povídání a ne všichni by byli ochotni tomu věřit, tudíž tuhle story vynechám a berte to prostě jako fakt. I když jsem před nějakými 15 lety měla blízko k americké kultuře, což se reflektovalo i v mém tehdejším přízvuku (který notně s*al mou učitelku angličtiny), již tomu tak nějakých cca 10 let není, za což vděčím mimo jiné několika návštěvám Anglie, kdy jsem objevila kouzlo v podstatě jakéhosi "návratu domů". Fascinována takzvanou received pronunciation, vypěstovala jsem si britský přízvuk, na který jsem náležitě hrdá a byť se v mém okolí poměrně často vyskytují pojídači hotdogů, nenechám se zmást a nepolevím, tudíž v našich konverzacích tak po sobě často střílíme výrazy "holiday / vacation", "[šedžl] / [skedžl]", případně "sod off / fuck off". Každopádně, byť je britská mluva mým poznávacím znamením, pokaždé mne dokáže potěšit, když si rodilý ostrovan všimne mého přízvuku. Děje se mi to vcelku často, ale pokaždé se zatetelím blahem a hezky po viktoriánsku sklopím zrak se zpěvným "Oh, thank you, I'm so  flattered!" Zkrátka, Britové mne považují za "svoji" a to je pro anglofila vždy neskutečné potěšení. Ačkoli jsem sama po 27 letech praktikování angličtiny, troufám si tvrdit, v jazyce velmi kovaná, rodilý mluvčí patrně stejně pozná, že mojí mateřštinou je jiný jazyk. A proto mne ze všech těch pochval nejvíce potěšila ta od Američana, který mi po chvíli zdvořilostní konverzace vpálil I actually noticed your accent. Are you British?. Nikoli zda jsem žila v Británii, ale přímo mne pasoval na Angličanku! To je ještě o level výš a perfektně to naplňuje dnešní "made my day". Tak tedy goodbye and God shave the Queen!