Adramelech

Sen o ČSFD

 

(v noci ze 3. na 4. května 2022)

 

     Recentní podnět snu: V pondělí 2. května jsem odnesl do opravny monitor a zůstal jsem bez možnosti používat počítač a internet, což mi dost vadilo. V úterý jsem ze zoufalství vyluxoval koberce a utřel prach v bytě. Potom jsem si vzpomněl, že jsem ještě nepřečetl jednu knížku, kterou jsem si objednal z ciziny, a asi během hodiny jsem těch cca třicet řídce tištěných stran přelouskal. V noci se mi pak zdál následující sen.

 

     Listuji v brožurce The Chaldean Oracles. Na první pohled je patrné, že jde o lajdácké, tzv. čtenářské vydání. Chybí odkaz na zdroj, z nějž se překládalo, a chybí i jméno překladatele. Je tam pouze jméno editora. Asi někdo jenom přepracoval starší anglický překlad. Ještě větší průšvih je, že chybí číslování jednotlivých fragmentů. Dal bych přednost kritickému vydání s bohatým poznámkovým aparátem, nejlépe zrcadlové řecko-německé edici, protože němčina má lepší vyjadřovací možnosti než anglický pajazyk. V kapitole Hypostáze archontů se zarazím nad jednou větou. V duchu ji přeložím do češtiny a pak ji vyslovím nahlas, abych mohl posoudit, jak to zní. Zní to dost blbě. Takhle to autor určitě nemyslel. Chvíli přemýšlím nad lepším překladem a navrhnu jiný. Ten už celkem dává smysl.

     Náhle zmizí jedna stěna mého bytu, lépe řečeno promění se v mírně konvexní plochu skleněného vzhledu, která připomíná staré televizní obrazovky nebo počítačové monitory, dokud ještě fungovaly na bázi obrazových elektronek. Plocha začne poblikávat a potom skrz ni do pokoje vstoupí tři postavy. Že by se na mě přišli mrknout archonti? Ale kdepak, jsou to lidé, dva muži a jedna žena. Představí se mi jako osoby z vedení ČSFD. Jejich tváře ostatně znám z jejich tzv. avatarů, velcí šéfové své podoby neskrývají.

     Sdělí mi, že jedna americká firma vyvinula poměrně revoluční technické zařízení, které je však zatím ve fázi testování. Firma se obrátila na ČSFD s žádostí, aby testováním pověřila sto uživatelů, protože musí jít o osoby, jež často sledují filmy na webu. Poté obdržím příslušné elektronické hejble, které vypadá jako modem zkřížený s wifinou, z níž kouká kabel zakončený USB portem. Připojím-li tohle zařízení k počítači, objeví se dole na liště ikona s nápisem 5D. Když na ni kliknu, začne se mi film ukazovat na stěně bytu bez ohledu na to, jestli u ní stojí nábytek nebo na ní visí obrazy apod. Jenom není radno přibližovat se k „promítacímu plátnu“, protože to by mohl divák vpadnout do filmového děje, což by kupříkladu u některých hororů nemuselo být dvakrát příjemné. Zhruba za měsíc uspořádá ČSFD sraz uživatelů, kteří zařízení testovali, za účelem zjištění, jak byli s vynálezem spokojeni. Srazu se zúčastní i zástupci americké firmy, kteří budou platit pohoštění. Říkám, že to rád vyzkouším.

     Přišel jsem na sraz uživatelů. Koukám, že je tam i jeden můj známý. Z jeho nicku jsem nepoznal, že je to on. Dáme se do řeči. Ptám se, jestli zná osobně nějaké uživatele ČSFD a jací jsou. On na to: „Jsou celkem v pohodě. Jenom nedoporučuji bavit se s nimi o politice. Jejich názory pokrývají celé politické spektrum, takže nevíš, na koho narazíš, a nemá smysl se v hospodě hádat o politice, když se dá mluvit o filmech a vůbec o kultuře.“