Los más vistos géneros / tipos / orígenes

  • Comedia
  • Drama
  • Animación
  • Cortometraje
  • Acción

las evaluaciones últimas (7,321)

Moon Garden (2022)

12.04.2024

Sparta (2022)

12.04.2024

Háromezer számozott darab (2023)

12.04.2024

Hotel Royal (2023)

12.04.2024

Cazafantasmas: Imperio helado (2024)

10.04.2024

Cazafantasmas más allá (2021)

09.04.2024

Femme (2023)

09.04.2024

The Sweet East (2023)

08.04.2024

Skinamarink (2022)

08.04.2024

Anuncio

Última publicación en el diario (3)

FebioFest 2018

Sice jsem na letošním Febiofestu nestihl toho tolik, kolik jsem si představoval, ale i tak jsem se rozhodl jsem přihodit nějakou odezvu. A tím nemyslím na festival jako celkový (jako každý rok jsem s organizací naprosto spokojený), ale jenom na filmy, které jsem stihnul. Takže:

 

Matilda: ****

Pravděpodobně jedno z prvních ruských historických velkofilmů, co jsem kdy viděl a možná se k nim i někdy vrátím. S historickou událostí jsem dopředu seznámen nebyl, takže každý zvrat byl nepředvídatelný. V nějakých scénách mi to přišlo ale zbytečně kýčovité. I přesto jak jsou kostýmy a výprava hezké, není potřeba je vidět pořád. Michalina se nám teda rozhoupala. Polka, která začala v svojí hereckou kariéru v Polsku, první velkou roli dostala Češku v českém filmu a teď nám hraje Rusku v ruském filmu. A daří se jí. Její baletka byla pravděpodobně nejvýraznější postavou celého filmu. I přesto, že je paradoxně film pojmenován po ní, i přesto, že je jí ve filmu relativně málo. Nicméně. je to nádherný audiovizuální zážitek s mírně nedotaženýma dialogama a některýma černo-bílýma postavama.

 

Song to Song: ****

Poprvé jsem viděl celý film Terrence Mallicka od začátku do konce a vůbec toho nelituji. I přesto, že některé postavy (Natalie Portman, Cate Blanchett) nedostaly zdaleka tolik prostoru, kolik by potřebovaly, se pro mě osobně jednalo o jedinečný filmový zážitek. Dlouho jsem v kinech při jednom promítání neřekl najednou tolik "Wau". Nádherný, nádherný, nádherný film plný přesně toho, co mám na filmech rád. Umění, herecké výkony (až teda na Ryana, který byl z úhlavní čtveřice výrazně nejslabší a snížil mi hodnocení z 5 na 4 hvězdy) a jasná vize režiséra. Určitě je nejedná o easy-watching nebo feel-good film. Tenhle film bude potřebovat vaší plnou pozornost a maximální nasazení, aby jste si ho mohli správně vychutnat. Jestli máte rádí tenhle pomalý film art filmu s nádhernou kamerou (Křižáčku, takhle jsi měl fungovat), který nemá ve skutečnosti příběh, ale budete si ho muset samostatně vyinterpretovat, tak hurá na Song to Song.

 

On Chesil Beach: **

Tak, a tady máte moje osobní největší zklamání letošního FebioFestu. Ale zase, moje očekávání byly obrovské. Na Chesilské pláži (podle nějaké uznávané a populární knížky, která doufám, že je lepší než tenhle film) je stereotypní, pomalé, předvídatelné, herecky toporné a celkově dost nesympatické. Ale, k pozitivním stránkám. Anne-Marie Duff v roli psychicky postižené matky (která se svému postižení dojde v naprosto bizardně natočeném flash-backu, kde se bouchne do hlavy takovým způsobem, že jsem se očekával zaslechnutí před-nahraného smíchu jako v komediálním seriálu) naprosto skvělá a uvěřitelná. I přesto, že Saoirse Ronan je celkově ve filmu dost slabá, tak je to furt Saoirse Ronan a krásně se na ní kouká a i některé toporné dialogy dokáže podat alespoň s kapkou šarmu. Má to hezkou kameru, kostýmy a hudbu. No, a tam by pozitiva tak nějak končila. Celkově se jedná o naprosto nevýrazné romantické drama, se slabou režií a nesympatickou úhlavní dvojicí.

 

They: ***

Definice standardního amerického indie. Pomalý film s jednoduchou zápletkou a se spoustou ne-herců. Audiovizuálně je On/a přitažlivý, ale jinak bych v tom žádnou hloubku neviděl. Až snad na hezkou skutečnost, že hlavní postavu J, která je na blokátorech puberty a prochází si fází transgenderové léčby, hrála skutečná herečka, dneska teda již herec, který byl v průběhu natáčení na blokátorech a procházela si tím stejným, co postava J. Ovšem v dnešním počtu trangender filmů se tenhle jednoduše ztratí. Kdyby jste chtěli něco krátkého, milého a skutečného, ale ale není nijak výjimečné a asi na to do týdne zapomenete, tak si They můžete pustit, ale, o nic výjimečného ovšem ani nepřijdete, když si to nepustíte.

 

55 Steps: *****

Jednoznačně nejhezčí film, co jsem letos na Febio viděl. Nádherný, empatický film s dobrou dávkou jak humoru tak dramatičností, u kterého jsem tedy nejednou plakal. I přesto, že se tedy jedná o "další" soudní drama, tak má ale film toho rozhodně říct více, než si můžete na první pohled myslet. Šel jsem teda na film jenom s tou informací, že v tom hraje Hillary a Helena a víc jsem o něm nevěděl, a to bylo možná dobře. Touto cestou to vidět doporučuji. Celý film jsem si říkal, jak je Helena úžasná a Hillary jí tam hraje jenom takové druhé housle, ale v druhé třetině se Hillary rozjede a je také skvělá. Tady je asi zbytečné něco psát, doufám a věřím jenom tomu, že se film dostane do vyššího povědomí a uvidí ho co nejvíce lidí. Přirovnal bych ho třeba k My Sister's Keeper, ale méně citově vydíravé a s upřímným lidským humorem.

 

Where Is Kyra?: *

Bez sentimentu nejslabší film, co jsem letos na FebioFestu viděl. Upřímně nesnáším, když jsou lidé v kině na mobilech ale tady jsem to taky nedával. Mám rád pomalé filmy, ale ta pomalost musí mít nějaký účel. Tohle bylo pomalé z nějakého mně neznámého důvodu, a už vůbec tak pomalost nepomáhala už tak řídkému ději, který žádnou zápletku vlastně nemá. Navíc je to naprosto směšné a tak triviální, že jsem se si několikrát v průběhu filmu řekl: "Jako vážně?". Ta jedna hvězda je za Michelle, která i přesto, že ve filmu nemá absolutně co hrát, tak tomu alespoň něco dává (jinak by to působilo jako studentský film natočený za 30 dolarů) a celkové vyznění filmu, které se snaží sice poukázat na problematiku chudoby ve Státech. Takže, i přesto, že to režisér myslel asi dobře a Michelle si myslela, že dělá nějaký festivalový super film, tak je to teda upřímně strašně moc slabé a nudné, takže si nedokážu představit jediného člověka, kterému bych to mohl doporučit.