marioncrane

Dojemný příběh podle skutečné události z 1. pol. 19. st. popisuje konfrontaci Kaspara Hausera - do dospělého věku vězněného ve sklepě - s okolním světem. Film ve mně zanechal zvláštní nepříjemný pocit. Např. při promluvě řádových bratří s Kasparem, a skrze jejich přesvědčení, že ke Kasparovi ve sklepě "musel promlouvat Bůh", nebo při návštěvě "doktora", pro něž existoval jen jeden předepsaný způsob, jak přemýšlet "logicky", si člověk uvědomí onu "opravdovost" lidských konstruktů - týkajících se náboženství, kultury, jazyka, slušného chování, apod., které už ani nejsme zvyklí zpochybňovat. Ve chvílích, kdy Kaspar přiznával, že je "z toho všeho unavený", mi ho bylo upřímně líto. Kaspar Hauser je postava dojemná pro svou bezelstnost, upřímnost, a pravdivost - pro které však nemohl ve své době přežít. Třešničkou na dortu je konečná scéna, z níž plyne, že Kaspar nebyl schopný z medicínského hlediska ("podivná" struktura mozku) přizpůsobit se společenským očekáváním. "Vyspělá" kultura tak zůstává (zdánlivě) nezpochybněna.