KamilaAbr

Po shlédnutí filmu mě tohle napadlo, tak jsem to chtěla někam napsat: Když si zvolíš život jen podle tlaku okolí, tak se dříve či později stane, že nad svým životem začneš přemýšlet a říkáš si, co jsem to za idiota, za chvilku umřu a celou dobu jsem se nezamyslel nad tím, proč žiju tak, jak žiju. Potom člověk vidí lidi, jak drasticky mění svůj život. Myslím, že se tomu říká krize středního věku. Proč? Nevím, co na to říká psychologie, ale podle mě protože do téhle chvíle žili bezmyšlenkovitě podle zavedených norem. Škola, po škole studium, přitom si najít holku nebo kluka, pak práce, nebo rovnou po škole práce, svatba, děti, další jsou vnoučata, pak smrt. Před těmi vnoučaty se obvykle lidi zastaví a nastane krize, pokud svůj život neprožili podle sebe. Krize pravděpodobně nastane, i když svůj život prožili podle sebe, ale výrazně menší. Někteří lidi se tohohle zastavení bojí tak, že raději touhle dráhou nejdou, takže daný bod mezi dětmi a vnoučaty nenastane. Akorát pak může nastat zase jiný krizový bod, takže krizi mají stejně. Ono obvykle strkání hlavy do písku nikam nevede. Pak jsou nespokojení se svým životem, tak jak ho prožili, přitom vůbec nemusel být špatný. Možná, že by přesně takový život prožili, i kdyby mysleli. Nic objektivně špatného na něm nepochybně není. Okolí nechápe, co se děje a akorát se danému jedinci směje nebo se tváří ublíženě. Přitom oni sami vytvářejí prostředí, ve kterém jsou normy zásadní. Už je to tak pět let zpátky, kdy jsme pořádali pro nevím, jak je nazvat, říkali jsme jim studenti, seminář o tlaku okolí. Bylo to prostě téma daný rok, které bylo určeno, každý rok je téma jiné. Musím říct, že mi přišlo ze všech nejdůležitější. Povídali jsme si o tom, do čeho je jejich okolí tlačí, všichni byli upřímní, podobné tlaky jako zažívá většina lidí. Nepadlo tam nic, co bych si pamatovala, protože vše bylo takové, jako to má většina lidí. Bylo pro mě jen zásadní, že byli nuceni se zamyslet. Důležité je podle mě si dané tlaky uvědomit a brát je s rezervou, jako takové doporučení od společnosti, s tím, že hlavní slovo máš ty. To neznamená jít proti společnosti. Klidně dělat všechno po zvážení podle společenských norem, protože to tak taky chceš ty a nejen protože to od tebe okolí očekává. Anebo nemysli, jdi životem a pak zažiješ takovou krizi, že se o ní píšou knihy, protože nejsi sám. Svoboda a volba jsou důležité. Všichni se uklidňují tím, že žijí ve svobodné společnosti, ale sami svobodný život, takže život, který si sami zvolili, nežijí. Prý, že to nejčastější, co si lidi vyčítají těsně před smrtí, je, že neprožili život podle sebe. Prý si to vyčítá většina lidí. Takže nejdůležitější podle mě je a tak se snažím žít, vždycky jednou za čas hodit sám se sebou řeč a ujasnit si, nakolik život, který žiju odpovídá mým představám a pokud se příliš podobá představám okolí a ne mým, tak se ho trochu snažit usměrnit jinam.