Viero

Co film, to skvost. Jako první jsem viděl její celovečerní debut Smrt panen, tuším, že v rámci nezávislého filmového léta na čt 2, a musím se přiznat, že ač se mi tenkrát onen snímek líbil, nezaujal mě až natolik, abych se začal více zajímat o tuto režisérku. To přišlo až někdy v létě 2008, kdy jsem měl možnost opět na čt 2 zhlédnout její druhý dlouhohrající film Ztraceno v překladu. Něco tak vtipného a zároveň smutného, s brilantními hereckými výkony, s dokonalou hudbou a originálním scénářem jsem už dlouho neviděl. Od této chvíle se Sofia zařadila mezi mé nejoblíbenější režiséry a snímek Marie Antoinetta mě v tom jen utvrdil. Už se nemůžu dočkat, až si najdu čas, a znovu zhlédnu Smrt panen. Stoprocentně si ji vychutnám více, nežli před léty.