La madre del blues

Something about Ma Rainey's Black Bottom didn't sit right with me during the screening – it felt "unbalanced". The performances of Viola Davis and Chadwick Boseman, as well as other members of the band, are undoubtedly noteworthy, but narratively the film struck me as a kind of first-person account of an (un)ordinary day in the life of African-American artists in 1927, which is certainly due to the fact that it is an adaptation of a stage play. The film is full of dialogue and (unsurprisingly) music, and has two or three strong moments, but I still had quite a problem sympathising and empathising with the characters. I really liked the art styling and costumes, I would only have a complaint about Viola Davis' (chubby) costume, which was visible in places. (21.04.2021)

Filmová výzva, žánry - Hudební. Domníval jsem se, že tam bude příliš mnoho hudby a zpěvu a málo slov. Bylo tomu přesně naopak - divadelní předlohu lze cítit od prvních minut a smršť dialogů na sebe nenechá dlouho čekat. Panuje mezi nimi značná nevyváženost. A utkvěl mi jeden silný monolog, ten je v podání Chadwicka Bosemana vskutku oscarový. O hereckém mistrovství Violy Davis nepochybuji, takže i její nominace je logická a oprávněná. Stejně tak rozumím tomu, že mezi nejlepší filmy tento snímek zařazen nebyl. Tři hvězdičky jsou adekvátní. (17.04.2021)