claudel

Así se budu opakovat, ale Woody Allen je genio. Půlnoc v Paříži jsem v krátkém časovém rozmezí viděl podruhé a po druhém zhlédnutí jsem si ji posunul do své osobní desítky. Dokonalé propojení přítomnosti a minulosti, o což se mnozí čeští i zahraniční tvůrci marně snaží, potvrzuje, že Woody má bohatou fantazii a bohatý všeobecný přehled, což vyžaduje rovněž od diváka. Pokud divákovi nic neříkají jména Fitzgerald, Steinová či Buńuel, nemá vůbec smysl, aby na tenhle film chodil do kina. A především chytne za srdce snílky a romantiky, kteří by se chtěli vrátit do dob minulých a plkat s Dalím o nosorožcích a rozteklých hodinách, diskutovat s Hemingwayem o smrti či se přít s Gaugainem, zda to bylo v Paříži lepší v 19. století nebo v renesanci. Nakonec však nejspíš všichni dospějí k podobnému závěru, jako hlavní hrdina. Woody na nás chrlí jeden vtip za druhým, především z úst Owena Wilsona, jenž podle mě je nejlepším ztělesněním postavy, kterou obvykle hraje sám Woody, jinými slovy je to nejlepší "NeWoody". Owen Wilson zkrátka předvedl nejlepší výkon své kariéry, za což si vysloužil mj. nominaci na Zlatý globus. Z celého srdce mu tu cenu přeji, jakož samozřejmě i Woodymu za režii a především za scénář. Ještě dlouho budu vzpomínat na vtípek o Kublajchanovi či vylévání srdce surrealistům. Bravo, bravo, bravo!

Mi comentario número 1000 en ČSFD será para la mejor película alemana que he tenido la oportunidad de ver. Sin Tykwer, Petzold o Wenders, para mí el número uno en dirección alemana es Fatih Akin, aunque solo haya visto dos de sus películas. Una afirmación audaz, pero después de tres proyecciones de Contra la pared, inquebrantable. Sibel Kekili dejó boquiabiertos a todos los críticos, difamadores y enemigos, demostró que incluso una actriz porno puede ofrecer una actuación magnífica, que deja sin aliento y sin pulso en otros órganos. La proyección más divertida y quizás también la más extraña para mí fue la tercera, en una clase llena de franceses en una lección de alemán económico con una profesora que ella misma comentó una escena como repugnante. ¿Qué más puedo añadir? Es repugnante en algunos momentos, pero extremadamente poderosa. ¡Excelente, sin errores, fabuloso! ¡Viva Fatih Akin!

Película que aborda de manera impresionante la pesada carga de las enfermedades mentales, que también afectan a personas geniales. Russel Crowe brinda una actuación cautivadora y hasta el día de hoy no entiendo, con todo el respeto y admiración por Denzel Washington, cómo no ganó un Oscar. Paul Bettany y Jennifer Connely también lo respaldan de manera excelente.

Ani nevím, kde mám začít, jak jsem ohromen, okouzlen a nadšen. Asi větou, která byla pronesena v závěru filmu: "To je Paříž, nikdo není spokojený, remcáme, ale máme to tu rádi." Tahle věta nejvýstižněji charakterizuje Paříž a život v tomhle velkoměstě. Cédric Klapisch mě napotřetí přesvědčil o tom, že je mimořádný režisér s naprosto obdivuhodným smyslem pro detail, jeho pozorovací schopnosti jsou brilantní. Nedokážu ještě pořádně celý film vstřebat, natolik mě zasáhl a vzal za srdce. Díky Klapischovi beru zpět všechny své tvrdé výroky směrem čtvrti Neuilly a jejím obyvatelům, Klapisch je zářným příkladem, že tam nežijí v bublině. Stále nemohu uvěřit tomu, že se mu podařilo tak objektivně a opravdově vystihnout jak všechy pařížské půvaby, tak odvrácené stránky tohoto slavného města. Obsáhnul naprosto vše. Nyní k hercům, Klapisch vybral vskutku elitní seskupení známých francouzských herců, u nichž těžko vybrat jednoho či jednu, kteří by vyčnívali. Přesto si neodpustím vyzdvihnout přímo nadpozemský výkon Karin Viard v roli pekařky, to je snad nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, jaký jsem kdy ve francouzských filmech viděl. Její mimika, akcent, gestikulace, přesvědčivé, famozní a dokonalé, kdo si někdy kupoval bagety v nějaké z pařížských pekáren, musí mi dát za pravdu. Romain Duris, Klapischův dvorní herec, pro mě suverénně nejlepší a nejvážnější role, v jaké jsem ho viděl, Gadjo dilo, Možná, Péril jeune a další jsou zapomenuty a odsunuty. Juliette Binoche, vždy jsem k ní zachovával neutrální postoj, po Paříži ji mám moc rád, také nejlepší role, v jaké jsem ji viděl. Fabrice Luchini - toho jsem viděl poprvé a musím konstatovat rovněž famozní výkon na hranici sebeobětování. Mélanie Laurent, k ní ani nelze mít výhrad, jen mě trošičku mrzí, že už podruhé dostává podobnou roli, mně více sedí jako Chloe v Jusqu´a toi. Cluzet, Dupontel, Soualem, Bonamy, ti všichni jsou ve svých vedlejších rolích taktéž výteční. Vypadá to, že nedokážu nalézt žádné negativum či kritiku. Hudba podbarvující Paříž je tou nejsladší tečkou za skvostem, který klepe na brány mé osobní TOP 10. Nezbývá než dodat, že snímek Paříž je skutečným holdem tomu úchvatnému velkoměstu a všichni režiséři povídkové blamáže Paříži, miluji Tě (Toma Tykwera nepočítaje) by se měli stydět. Bravo, vive Cédric Klapisch!!!

Uno de los mayores placeres cinematográficos de las últimas semanas, tal vez meses. Una historia magistralmente elaborada sobre el amor intenso y devorador en toda su belleza y tragedia. La directora novata se ha atado un látigo a sí misma, ya que se han escrito y filmado innumerables historias de amor de todas las formas posibles. Sin embargo, su enfoque en representar la historia en dos líneas de tiempo, además de una trama criminal que mantiene al espectador en suspenso hasta el emocionante final, me dejó literalmente con la boca abierta. Además, gracias a la canción principal, "Big Love", esta película se convierte en una obra cinematográfica inolvidable para mí, lo cual fue una sorpresa, ya que no cosechó tanto éxito en Polonia. Por último, me gustaría destacar la brillante actuación de ambos protagonistas. Lo vi en mi cumpleaños con mi novia en el Hotel Polonia en Varsovia, lo cual también significó un bonito regalo para mí ver esta película.