Pinocho

Zemeckis’ retelling of the Disney classic has its moments, but overall it comes across a little half-assed, both in the modernization as against the original and in the visual approach. Pinocchio tries to warn kids against the evil of influencers and the dangers of showbiz, but while doing so he turns formerly enchanting moments in the story into a breakneck blurt. There are maybe too many songs for my liking, but my daughter liked that, so I have no complaints. The way they brought the wooden puppet to life was fantastic. Hanks was really affected, maybe over-acting. Silvestri’s music is great. P.S.: Maybe they threw Pinocchio out of school because he put the apple for teacher next to the horse dung and the race bit was just an excuse. Maybe... (12.09.2022)

Poctivou dřevařskou ruční práci těžko nahradí "modernější" verze z laciného plastu. Jediná pozitiva tvoří Tom Hanks a jeho hodiny, skvěle nadabovaný Honest John (v angličtině), scény s velrybou (ze které filmaři udělali mořské monstrum s chapadly) a občas triky, v některých scénách velmi přesvědčivé, leč v jiných zas povážlivě špatné. Digitální je v tomhle filmu skoro všechno a působí to ošklivě a uměle (zvířata, voda, a to nerealistické pití limonády omg). Půlhodina navíc oproti 80 let staré animované klasice nepřidává nic zajímavého, příšerně rozvolňuje úvodní expozici a mění vyznění řady scén a motivů (včetně Geppettovy motivace k výrobě Pinocchia). Od okamžiku Pinocchiova procitnutí je děj tak přehnaně uspěchaný a jednotlivá dějství natolik vypravěčsky odbytá (případně změněná k horšímu), že se v nich ve finále ztrácí původní mravokárné poselství, které by naopak mělo tvořit jádro filmu. Důležité postavy (včetně modré víly) jsou představeny v jedné jediné scéně a pak z děje navždy zmizí. Kdykoli dojde na nějakou zpívanou pasáž, tak si hned zkraje začnete přát, aby zas co nejdřív skončila. Snaha o současné gagy je protivná, míjí se účinkem a nedává smysl. Po svém předchůdci nový Pinocchio nepodědil zábavnou hravost, nápaditost, ani okouzlení náhlým zázrakem nebo znepokojení z temných podtónů. Smutné a zbytečné. (11.09.2022)

The year 2041: an excerpt from the Wikipedia entry on "The new nihilistic wave of late Hollywood": "Pinocchio is an ideal illustration of the creative nihilism that characterized the era. It was the remake of a classic cartoon, produced by a major film studio in the hands of a formerly renowned director and technical innovator. The film combined live actors with digital objects and environments, even when it would have been no problem to make the environment or objects real. The result ultimately demonstrates the creative chaos that was then unfolding in the freshly acquired and merged studios and the production companies attached to them, where the resulting work is a hectic clash between a seventy-year-old director's idea of a technologically advanced film and the inputs of dozens of focus groups and elusive external forces such as the COVID-19 pandemic or changes in distribution trends, all backed by many millions of dollars. We end up with a fairy tale that is muddled, unappealing, and (due to the poor quality special effects) creepy, obviously having completely slipped the hand of any creative contribution. The palpability of how much everyone who had anything to do with the film had already given up during production was another element that added to the collective depression on which the culture wars of the time were based." (12.09.2022)