París

Old and young, sick and healthy, rich and poor, happy and sad meet and part ways, love and hate, rejoice and suffer, live and die in a city of contradictions. In the hands of Cédric Klapisch, the diverse portrait of the amazing and unique Paris shatters into little episodes that are in no way inventively connected. Klapisch wants to show all of the faces of the city on the Seine, but his weird genre mash-up (from carcinogenic art to animated parody) ultimately just maps the local sights that everyone already knows. When this needlessly long film finally came to an end, all I felt was Paris overload. It would have sufficed to concentrate more feeling on one of the many ideas that had been touched on (like Pierre and his creation of fictional stories for non-fictional characters “down there”). Not even the very good cast can make up for the lack of care that should have been given to the one-dimensionally written protagonists – especially the disgustingly “compliant” female characters. Paris is a pointless and shallow film that spends two hours searching for (and not finding) its heart. As with Erasmus, here it is also true that less is sometimes more. 45% (30.06.2012)

Paris is certainly an interesting movie with an interesting plot and actors. However, the narration was a bit difficult to take, but it was uplifted to the pleasant average by the great shots of the beautiful city, which I hope to visit at least once again in my life. (25.04.2013)

A poster-like Paris, photogenic destinies, color print film... This is a typical festival film that tries to sell the atmosphere of Paris, movie stars, and calculated emotions. But Paris should evoke a dreamy and captivating mood, not a sense of noble boredom. The film just barely earns 3 stars, solely due to the presence of sympathetic Juliette Binoche and Fabrice Luchini and a few successful scenes. Otherwise, it reminded me of cheap ice cream with lots of artificial coloring and inferior sweeteners. Overall impression: 50%. (13.05.2011)

Ani nevím, kde mám začít, jak jsem ohromen, okouzlen a nadšen. Asi větou, která byla pronesena v závěru filmu: "To je Paříž, nikdo není spokojený, remcáme, ale máme to tu rádi." Tahle věta nejvýstižněji charakterizuje Paříž a život v tomhle velkoměstě. Cédric Klapisch mě napotřetí přesvědčil o tom, že je mimořádný režisér s naprosto obdivuhodným smyslem pro detail, jeho pozorovací schopnosti jsou brilantní. Nedokážu ještě pořádně celý film vstřebat, natolik mě zasáhl a vzal za srdce. Díky Klapischovi beru zpět všechny své tvrdé výroky směrem čtvrti Neuilly a jejím obyvatelům, Klapisch je zářným příkladem, že tam nežijí v bublině. Stále nemohu uvěřit tomu, že se mu podařilo tak objektivně a opravdově vystihnout jak všechy pařížské půvaby, tak odvrácené stránky tohoto slavného města. Obsáhnul naprosto vše. Nyní k hercům, Klapisch vybral vskutku elitní seskupení známých francouzských herců, u nichž těžko vybrat jednoho či jednu, kteří by vyčnívali. Přesto si neodpustím vyzdvihnout přímo nadpozemský výkon Karin Viard v roli pekařky, to je snad nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, jaký jsem kdy ve francouzských filmech viděl. Její mimika, akcent, gestikulace, přesvědčivé, famozní a dokonalé, kdo si někdy kupoval bagety v nějaké z pařížských pekáren, musí mi dát za pravdu. Romain Duris, Klapischův dvorní herec, pro mě suverénně nejlepší a nejvážnější role, v jaké jsem ho viděl, Gadjo dilo, Možná, Péril jeune a další jsou zapomenuty a odsunuty. Juliette Binoche, vždy jsem k ní zachovával neutrální postoj, po Paříži ji mám moc rád, také nejlepší role, v jaké jsem ji viděl. Fabrice Luchini - toho jsem viděl poprvé a musím konstatovat rovněž famozní výkon na hranici sebeobětování. Mélanie Laurent, k ní ani nelze mít výhrad, jen mě trošičku mrzí, že už podruhé dostává podobnou roli, mně více sedí jako Chloe v Jusqu´a toi. Cluzet, Dupontel, Soualem, Bonamy, ti všichni jsou ve svých vedlejších rolích taktéž výteční. Vypadá to, že nedokážu nalézt žádné negativum či kritiku. Hudba podbarvující Paříž je tou nejsladší tečkou za skvostem, který klepe na brány mé osobní TOP 10. Nezbývá než dodat, že snímek Paříž je skutečným holdem tomu úchvatnému velkoměstu a všichni režiséři povídkové blamáže Paříži, miluji Tě (Toma Tykwera nepočítaje) by se měli stydět. Bravo, vive Cédric Klapisch!!! (23.01.2010)