Midnight in Paris

Así se budu opakovat, ale Woody Allen je genio. Půlnoc v Paříži jsem v krátkém časovém rozmezí viděl podruhé a po druhém zhlédnutí jsem si ji posunul do své osobní desítky. Dokonalé propojení přítomnosti a minulosti, o což se mnozí čeští i zahraniční tvůrci marně snaží, potvrzuje, že Woody má bohatou fantazii a bohatý všeobecný přehled, což vyžaduje rovněž od diváka. Pokud divákovi nic neříkají jména Fitzgerald, Steinová či Buńuel, nemá vůbec smysl, aby na tenhle film chodil do kina. A především chytne za srdce snílky a romantiky, kteří by se chtěli vrátit do dob minulých a plkat s Dalím o nosorožcích a rozteklých hodinách, diskutovat s Hemingwayem o smrti či se přít s Gaugainem, zda to bylo v Paříži lepší v 19. století nebo v renesanci. Nakonec však nejspíš všichni dospějí k podobnému závěru, jako hlavní hrdina. Woody na nás chrlí jeden vtip za druhým, především z úst Owena Wilsona, jenž podle mě je nejlepším ztělesněním postavy, kterou obvykle hraje sám Woody, jinými slovy je to nejlepší "NeWoody". Owen Wilson zkrátka předvedl nejlepší výkon své kariéry, za což si vysloužil mj. nominaci na Zlatý globus. Z celého srdce mu tu cenu přeji, jakož samozřejmě i Woodymu za režii a především za scénář. Ještě dlouho budu vzpomínat na vtípek o Kublajchanovi či vylévání srdce surrealistům. Bravo, bravo, bravo! (26.12.2011)

I would say no, I'm pretty sure this is my first Woody Allen movie. As a result I didn't know what to expect, but dug what I got and came out with a pretty satisfied and full tummy. Paris, the city I loved, the Lost Generation, and the message that drives the film – it all made for a tasty whole. Plus, Owen wasn't bad, although in some of the crappy parts I'd just rather see someone more... I don't know if "erudite" is the right word. A film full of art and thoughts of the past. Apparently there's nothing like living in the present. (26.02.2012)

Woody is a magician. As a lover of Paris and an admirer of old times, I got lost somewhere between the opening titles and the first dialogue. Not that I expected anything else after a discreet whisper announcing a little masterpiece, but the dreamy atmosphere, the sexy Marion Cotillard, and Owen Wilson in an image á la young Allen? This is how you take the breath away from devoted fans. Manhattan has an equally fascinating sequel after more than thirty years. (10.10.2011)

A commercial for Paris. The Paris of dreamers and incorrigible romantics; so the absolute opposite of the real Paris. But so what? Woody manages to intoxicate us with the almost melancholic atmosphere of the “city of love" so much that it gets you wanting to go there... And add to this the outstanding Owen Wilson (who gives a better performance of Woody than Woody himself), the again cute (and again in a completely different way) Marion Cotillard, all the scenes with the big names of surrealism “rhino-Buñuel-Dalí-Man Ray-rhino", the playfulness (that’s right, Allen steals from himself; and so what?) and the overall relaxed atmosphere showing that “we all had a great time" which comes across wonderfully to the viewer. Which doesn’t always necessarily happen. (27.09.2011)

Like all Woody Allen films, Midnight in Paris has its own unmistakable charm. I became convinced of this with the initial montage of shots of Paris. Owen Wilson, whom I didn't find too convincing at first, pleasantly surprised me. The interweaving of today with the 1920s is fantastic and I think both eras were captured perfectly. I feel like I've returned from a lovely walk through Paris, which I hadn't experienced in this light before. Nice, 4 stars. (20.02.2012)